Ohlasy

15. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava 2011 v médiích.

Davy filmových diváků v sále dokazují, že dokument žije   

1. 11. 2011 / Jihlavský deník / Eva Kameníková

Zájem o dokumentární žánr ze strany publika v posledních letech stoupá a dokazují to i čísla návštěvnosti letošního ročníku festivalu. "V konečném součtu festival navštívilo více než třicet tisíc návštěvníků. Pomohlo tomu i otevření nového multifunkčního prostoru DIOD v bývalém kině Sokol, ve kterém se jak promítaly filmy, tak i poslouchaly rozhlasové dokumenty Českého rozhlasu, což byla novinka letošního ročníku," nastínila Soňa Mikulová, mluvčí MFDF. Celkový počet akreditovaných účastníků, hostů a zástupců médií na celou dobu festivalu se letos vyšplhal na 2700, což je přibližně o stovku více než v loňském roce. Každoročně stoupá i počet účastníků workshopu Média a dokument, který je určen pro mladé publicisty a studenty filmové vědy. Z českých a rakouských škol se jich na týden do Jihlavy sjel o téměř sto. "Do festivalového programu se letos vešlo celkem 229 snímků všech metráží a formátů ze 41 zemí světa.

Nejlepším českým dokumentem je snímek natočený foťákem

31. 10. 2011 / aktualne.cz / Tomáš Stejskal

Absolutním vítězem jihlavského festivalu se stal Martin Mareček se svým nejnovějším dokumentem Pod sluncem tma. Autorovy předchozí filmy se poměrně angažovaně zabývaly problémy spjatými s úlohou neziskového sektoru. Zdroj pojednával o situaci týkající se těžby ropy v Ázerbajdžánu, předloňský Auto*mat pokračoval v podobném duchu v českém hlavním městě, kde zkoumal automobilismus, angažovanost a život ve městě vůbec. V Jihlavě zvítězil filmař už se svým raným dokumentem Hry prachu tematizujícím otázky spojené s pražským zasedáním Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v září 2000. V novém filmu se vypravil do Zambie spolu s rozvojovými odborníky Tomášem Tožičkou a Milanem Smržem a zkoumal poslední výpravu jedné mise, která elektrifikovala tamní vesnici Masuku. Nevystupuje tu aktivně jako aktér, v rámci své tvorby se atypicky schovává za kameru. Kvalita filmu spočívá především v bezprostředním zachycení situace a v jemných, ale podstatných odklonech od dokumentaristického realismu.

Jihlava viděla dokument studenta FAMU o Paroubkovi, který přišel na besedu

29. 10. 2011 / ihned.cz / Otto Bohuš

Jedna z nejzajímavějších debat na jihlavském festivalu proběhla po projekci dokumentu Jana Látala s prostým názvem Paroubkové. Své pozvání do Jihlavy totiž přijal i Jiří Paroubek s chotí.
(...)
Jiří Paroubek nepřekvapivě, ale velmi klidně argumentoval známými konspiračními teoriemi proti ČSSD. Štěpán Dlouhý zmínil výchozí bod, kdy se Paroubek stal nenáviděným symbolem pro mladé – brutální zásah na CzechTeku.

Leitmotivem první půlky debaty byl „tekutý hněv“, o kterém již ve filmu mluvil Václav Bělohradský: Paroubek se pro mnoho lidí „bez názoru“ stal ve své době výjimečně efektním terčem pro vybití jejich osobních frustrací.

Balzamovač mrtvol ukazuje podivnou krásu samoty a smrti

27. 10. 2011 / aktualne.cz / Tomáš Stejskal

Jednou z předností jihlavského festivalu je, že se nebojí rozpouštění hranic mezi dokumentárním filmem a dalšími odvětvími kinematografie. I letos se tak celá jedna sekce nazvaná Doc-fi zabývá díly, která nespadají do škatulky dokumentárního ani hraného filmu, ale někam „mezi". V jejím rámci je možné vidět i povedený krátký český film Kaiser Kanner Dirigent, který zpovídá herce Oldřicha Kaisera, ale i dvě postavy, jež Kaiser ztvárňuje v adaptaci Čapkova románu Život a dílo skladatele Foltýna. Rozdíl mezi postavou Kannera, talentovaného hudebníka, který „propíjí" svůj talent, a jejím představitelem, jenž sdílí podobný osud, se ve snímku s každou replikou víc a víc rozplývá.

Jihlava vyzývá ke svobodě   

25. 10. 2011 / Lidové noviny / Adam Gebert

Místo tradičního hesla přichází letos jihlavský festival dokumentárních filmů s výzvou k propuštění Jafara Panahiho. Téma svobody a jejích hranic se netýká pouze uvězněného íránského filmaře, ale odráží se i v dramaturgii festivalu. Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě se dnes večer dočká svého jubilejního, patnáctého zahájení. Svojí výzvou Osvoboďte Jafara Panahiho! se připojil k obdobným hlasům, jaké zazněly například z festivalů v Cannes či Berlíně a jaké znějí ze všech koutů demokratického filmového světa (včetně Hollywoodu). Organizátorům přitom zjevně nejde o pouhý módní projev solidarity. Zmíněná výzva je součástí jejich obecné snahy podněcovat, podporovat a mapovat svobodomyslného autorského ducha napříč režimy a politickými systémy, samozřejmě především v oblasti dokumentárního filmu.

V Jihlavě bude uveden Panahiho nejčerstvější a nejspíš bohužel na delší dobu poslední kinematografický počin Není to film (premiérovaný letos v Cannes, kam byl údajně propašován z Íránu v narozeninovém dortu). Jednapadesátiletý íránský tvůrce jej natočil během jediného dne ve svém domácím vězení, ještě než byl odsouzen k šesti letům žaláře, dvacetiletému zákazu jakékoli filmařské činnosti, poskytování rozhovorů a cestování za hranice, to vše proto, že se měl jako filmař dopouštět protirežimní činnosti. V rozhovoru se spolutvůrcem, dokumentaristou Motjabou Mirtahmasbem, před objektivem mimo jiné vysvětluje, o čem měl být snímek, který nesměl natočit.

Nestor moderního španělského dokumentu Basilio Martín Patino, který v Jihlavě uvede svoji retrospektivu, sice nebyl vystaven tak tvrdým represím jako Panahi, nicméně svými svéráznými dokumenty z éry Frankova režimu se rovněž citelně dotkl hranice politické tolerance. Důkazem budiž to, že zmíněné filmy směly být uvedeny až po diktátorově smrti. V neposlední řadě bude festival v rámci nově zavedeného Inspiračního fóra hostit také uměleckou skupinu Vojna – přičemž jeden z jejích aktérů čeká po streetartové provokaci v moskevském vězení na soud.

Svobodný umělecký projev, byť nepuncovaný otevřeným střetem se zákony, slibují ovšem i další části bohatého programu. Ať už je to retrospektiva sociálních dokumentů italského režiséra Vittoria De Sety, který na festivalu převezme Cenu za přínos světové kinematografii, či renomovaných experimentátorů Woodyho Vasulky a Billa Violy. Ze čtyř nabitých soutěžních sekcí budou tvůrčí výboje patrně nejostřeji sledovány v domácí kategorii Česká radost. Premiéru zde bude mít dlouho očekávaný film Karla Vachka Tmář a jeho rod nebo sociálně analytický Závod ke dnu Víta Janečka. V rámci nesoutěžních projekcí bude také uveden například letos dokončený Nejlepší film, jaký byl kdy prodán Morgana Spurlocka (autor populárního Super Size Me).

Za patnáct let se jihlavskému festivalu podařilo vypracovat z komorní atmosféry dřevních začátků v největší a nejvýznamnější událost svého druhu ve střední a východní Evropě. Rok od roku rozšiřuje nabídku snímků i okruh diváků. Už jen promítat zde svůj film je proto dneska pro dokumentaristu (především českého) úspěch. S významem festivalu roste pochopitelně také jeho vliv. A to i díky jeho již desetileté spolupráci s Institutem dokumentárního filmu, který v rámci Industry programu nabízí podporu filmovým profesionálům. Jihlavský festival svým vyhraněným výběrem děl vyznačujících se svobodným autorským projevem vybízí návštěvníka, aby si k tomu, co je mu ukazováno, formuloval nějaký postoj a podroboval ho rok co rok nové kritické reflexi.

Festival v Jihlavě - Letošní ročník přehlídky dokumentů je výrazně politický

25. 10. 2011 / Hospodářské noviny / Otto Bohuš

Kouzelnické číslo jako z uměleckého klobouku světoznámého performera Christa vytáhne dnes v Jihlavě 15. ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů. Po vzoru zahaleného Reichstagu nechají organizátoři zmizet obludnou budovu jihlavského obchodního domu Prior. Léta tiše trpěnou komunistickou dominantu hlavního náměstí překryjí bílé ochranné sítě – alespoň na týden.

Sebevědomé gesto bude asi nejviditelnějším motivem jubilejního ročníku. Po finanční krizi, která poznamenala atmosféru i počet projekcí hlavně před dvěma lety, dnes festival působí svěžejším dojmem. Má nové webové stránky, přidává další projekční místo (rekonstruované kino Sokol) a program s dvěma sty dvaceti devíti tituly už připomíná katalogy velkých akcí.

Jihlavská přehlídka se vždy profilovala jako přemýšlivý festival, kde autorské dokumenty narušují jednolitý obsahový tok hlavních médií. Podívat se na problémy z odstupu. Zjistit, zda jsou to vůbec problémy. A zda jimi někdo vehementně nešermuje hlavně proto, aby zakryl problémy zcela jiné.

Defilé českých dokumentaristů na úvod. Spouští se mozaika filmů   

25. 10. 2011 / Mladá fronta Dnes

Ji.hlava učí Jihlavu, a nejen ji, myslet filmem. Dokumentaristé z celého světa se sjíždějí do města se stříbrnou tradicí, aby zde opět po roce – a již popatnácté – ukázali na "stříbrných" plátnech "zlato" svého vidění. To, co natočili. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava 2011 startuje právě dnes. A večerem, jaký se jen tak nezopakuje. "Na pódiu kulturního domu spatříte při slavnostním ceremoniálu defilé vynikajících českých režisérů. Po 20. hodině a po vystoupení herců divadla Vosto5 totiž následuje projekce úplně nového filmu natáčeného v jeden zářijový den od půlnoci do půlnoci. Jmenuje se 24, protože se na něm podílelo čtyřiadvacet českých dokumentaristů. Většina z nich se úterního úvodu festivalu Ji.hlava 2011 osobně zúčastní," předesílá Marek Hovorka, ředitel MFDF.

Světová premiéra unikátního počinu v historii české kinematografie je pro jihlavských festival obrovskou poctou. Tvůrci poskládali dohromady tuzemskou mozaiku obyčejného všedního dne. "Abych ilustroval výjimečnost tohoto projektu, připojím i jméno Jana Němce, klíčové postavy české kinematografie 60. let, nebo legendárního Jiřího Krejčíka, nechybí Drahomíra Vihanová ani obě první dámy českého dokumentu – Helena Třeštíková a Olga Sommerová, či režisér Miroslav Janek, ale také zástupci nejmladší generace, jakými jsou autoři Českého snu Vít Klusák a Filip Remunda, autorka loni uvedeného Nesvatbova Erika Hníková, Robert Sedláček, jehož film s názvem Rodina je základ státu je právě k vidění v kinech, a samozřejmě mnozí další," představuje Hovorka některé z osobností.

Kam zmizel Prior? aneb Festival v Jihlavě začíná   

24. 10. 2011 / Lidové noviny / Kultura

Při té příležitosti se jihlavští organizátoři rozhodli splnit si sen a nechali zmizet smutně proslulou budovu Prioru, která se pravidelně objevuje na seznamech nejhorších staveb posledních desetiletí.
Samozřejmě že půjde o zmizení jen symbolické a dočasné. Spočívat bude v tom, že budova, která stojí na místě brutálně zbořených středověkých domů, tzv. Kreclu, se na pár dní obalí poloprůhlednou bílou látkou. S obalováním se začalo o víkendu, a jak říká hlavní iniciátor obalování a zároveň ředitel MFDF Marek Hovorka, pokud vše půjde, bude Prior zabalen v úterý, kdy festival začíná. Hovorka nezastírá, že se nechal inspirovat dílem slavného obalovače Christa (nar. 1935). "Když jsem viděl, jak dokonale dokázal Christo zabalit pařížský most Pont-Neuf nebo německý Reichstag (dnes Bundestag), byl jsem fascinován a hned jsem pomyslel na náš Prior. A když se naši architekti Josef Čančík a Vít Šimek rozhodli zahalit festivalové budovy do bílých šatů, byl již jen krůček i k zabalení celého Prioru," řekl Hovorka.