Média a dokument v roce 2015

9. seminář psaní o dokumentárním filmu / 28. října – 1. listopadu 2015

 

Přednášky a lektoři

část I. - v češtině

část II. - v angličtině

 

ZPĚT na základní informace o semináři.

---------------------------------

Recenze v deníku a online médiích

Cílem přednášky je seznámit posluchače se základními (nedogmatickými) pravidly pro psaní do elektronických médií. Vzhledem k bezbřehosti internetu a množství formátů se zaměří především na deníkové recenze. Různé přístupy a jejich limity si demonstrujeme rozborem již publikovaných textů několika zavedených autorů.

Kamil Fila

Od roku 2006 do roku 2010 byl redaktorem filmového dvouměsíčníku Cinepur. V roce 2007 absolvoval obor teorie a dějiny filmu a audiovizuální kultury na FF MU v Brně. Jeho diplomová práce o Davidu Lynchovi vyšla knižně jako dodatek publikace Roberta Fischera David Lynch: Temné stránky duše (Jota, 2006). Od roku 2008 pracoval jako redaktor kulturní rubriky internetového deníku Aktuálně.cz. Nyní přispívá do týdeníku Respekt. Učil či stále učí na Vyšší odborné škole publicistiky, FAMU, FF MU a Fakultě multimediálních komunikací ve Zlíně. Podílel se lektorsky na programech seznamujících veřejnost se současnou podobou „filmové vědy a kritiky“ (Filmová setkání, Audiovisual, Cinema Studies, LFŠ, Visions of Light ad.).

---------------------------------

Recenze v odborném tisku

Na rozdíl od krátkého prostoru, který mají recenzenti v rámci deníků apod., odborná periodika poskytují recenzím více místa – délka textu ovšem klade nároky na detailnost, propracovanost a přesnost argumentace, originalitu pohledu, rétorickou přesvědčivost i stylistickou elegantnost. V případě recenze dokumentárního filmu pak navíc kritik musí čelit specifickým otázkám – například jaký je autorský vklad tvůrců do jakoby pouze zaznamenávaných událostí, jaká je míra reálnosti/fikčnosti toho, co vidíme na plátně, jakým způsobem daný film funguje ideologicky atd.

Helena Bendová

Helena v současnosti pracuje v Centru audiovizuálních studií na pražské FAMU jako odborná asistentka (zaměřuje se na filmovou analýzu a kritiku, francouzský film, herní studia, kognitivní filmovou teorii a naratologii). Rovněž působí jako editorka a překladatelka (knihy Jeremyho Orlebara či Jean-Luc Godarda). Dříve působila jako šéfredaktorka časopisu Cinepur, editorka časopisu Iluminace a autorka textů pro nejrůznější periodika.

---------------------------------

Komentář

Žánr komentáře patří v denním tisku k tzv. královským disciplínám, spojuje analýzu a názor či postoj, a to vše více či méně zabalené v literárním hávu. Komentář je a není literatura, a v tomto napětí se také pohybuje. V Česku více než kdekoliv jinde převažuje literatura nad analýzou, důležitější je názor a krása řečeného. Ale názor má každý, o sobě na něm není nic zajímavého. Hodnota komentáře spočívá spíše v argumentu a v celkovém natočení komentované věci. Komentář je osudově spojen s kritikou. Komentář rozebírá věcné souvislosti, kritice jde o pravdivostní hodnotu, píše Walter Benjamin ve svém rozboru Goethových Spřízněných volbou. Může být komentář bez kritiky? A kritika bez komentáře? A jak se vzájemně ovlivňují? Může nám to pomoci v recepci dokumentárního filmu?

Petr Fischer

Petr Fischer vystudoval pedagogiku a filozofii. Od roku 1998 působí v oblasti médií, nejprve pracoval jako komentátor pro Lidové noviny, následně jako politický analytik v rámci české sekce BBC. Tři roky zastává pozici vedoucího kulturního oddělení České televize. Pravidelně přispívá do kulturního magazínu A2, kde publikuje své sloupky pod názvem Veřejné osvětlení. Spolu s Radimem Procházkou režíroval dokument Papírový atentát (2007). V současnosti je komentátorem Hospodářských novin a na ČT Art dělá kulturní Talk Show Konfrontace Petra Fischera.

---------------------------------

Blog

Co je to blog, kde se vzal a jak se z něj stalo mainstreamové medium? Nebudeme si ale povídat jen o historii - součástí přednášky bude i několik praktických rad, jak psát blog čtivě, zajímavě a zábavně a pokud možno také trochu originálně, aby to člověka alespoň minimálně odlišilo od masy lidí, která dnes na internetu publikuje.

Pár připomínek od lidí, kteří se střídavými úspěchy blogují dohromady už skoro 20 let.

Adam Zbiejczuk

Vystudoval žurnalistiku na fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, od roku 2000 bloguje na několika internetových stránkách, v letech 2007-2009 byl prvním bankovním blogerem v České republice (mBank). Působil jako stratég sociálních médií v agentuře H1.cz (Ataxo Group), nyní je spoluvlastníkem agentury Influencer.cz a organizátorem setkání sociálních médií spojených s webovou stránkou BabelGuide.com. Vyučuje v kabinetu informačních věd a knihovnictví Masarykovy univerzity v Brně. Má rád propojování komunit a trollující konspirační maniaky.

Jiří Vaněk

Scenárista, spisovatel, novinář a blogger. Jako scenárista se podílel na seriálech Comeback, Helena, PanMáma a Doktoři z Počátků a na dokumentárním cyklu Národní klenoty. V roce 2010 vydal autobiografický román Sebedrás, v roce 2011 přeložil knihu Justina Halperna Kecy mýho fotra. Pod pseudonymem Attila, Bič Boží je spoluautorem blogu 1000 věcí, co mě serou, který byl v roce 2011 oceněn Křišťálovou lupou. Sebrané fejetony z tohoto blogu rovněž pravidelně vycházejí knižně. Jako novinář přispíval nebo přispívá do časopisů Filter, Instinkt a Marie Claire.

---------------------------------

Katalogová anotace

Myslíte si, že napsat anotaci pro festivalový katalog je jednoduché? Zdánlivě nejméně tvůrčí způsob psaní o dokumentárním filmu představuje katalogová anotace. Na přednášce se na příkladech z Ji.hlavy i ze světa seznámíte s různými způsoby přístupu k tvorbě katalogových anotací. Dozvíte se, jaké jsou časté chyby jejich autorek a autorů, budeme mluvit o tom, jaké informace má katalogová anotace poskytovat a pro koho je určena. Na rovině obecnější se pak zamyslíme nad tím, jaký typ textu katalogová anotace je a budeme se věnovat velmi zajímavé otázce jejího autorství.

Tereza Hadravová

Tereza Hadravová edituje anotace pro katalog MFDF Ji.hlava od roku 2014. Vystudovala filozofii a estetiku na FF UK. Od roku 2006 pracuje jako redaktorka časopisu Estetika: The Central European Journal of Aesthetics. Působila jako (hostující) editorka časopisů dok.revue, Iluminace a Cinepur.

---------------------------------

Esej

Francouzské „essayer“ znamená zkusit, pokusit se – přičemž vektorem tohoto pokusu je nalezení spojnice mezi tématem a autorským subjektem takovým způsobem, jakého je mocen právě a jen sám autor. V tom jsou obsaženy přednosti i nevýhody tohoto „nad“ či „mimo“ žánru myšlení, literatury a publicistiky – kvalita výstupu spočívá v osobitosti, inteligenci a vzdělání autora, a také v nápadu, který se musí urodit. Esej (v evropském pojetí) je možná nejsvobodnější z žánrů zde prezentovaných, ale současně se může stát zrcadlem autorových limitů. Ve vymezeném čase se tím zkusme zabývat.

Vít Janeček

Absolvent FF UK, obor filmová věda (u Jiřího Cieslara a Přemysla Maydla), a FAMU, obor dokumentární tvorba (u Karla Vachka a Jana Němce), dokumentarista, publicista, pedagog FAMU. V 90. letech pracoval jako dramaturg filmových projektů Experimentálního prostoru ROXY a divadla Archa a jako kurátor historických retrospektiv na několika ročnících MFF Karlovy Vary. Dlouhodobě se zabývá filmovou teorií, dokumentárním filmem a interdisciplinárními vztahy mezi uměleckými obory a obory poznání, spoluzaložil Centrum audiovizuálních studií FAMU, kde působil do roku 2012, od června 2012 vede zahraniční sekci FAMU - FAMU International. Od roku 2006 koordinuje vzdělávací projekt FAMU v Barmě. V posledních letech sporadicky publikoval v  Cinepuru, Iluminaci, Literárních novinách a tamní příloze Dok.revue (která nyní vychází v Respektu), kde redigoval také rubriku esej. Nyní občas publikuje v internetovém Deníku Referendum. Mapu stop po jeho filmové tvorbě lze nalézt např. na imdb.com.

---------------------------------

Jak zkoumat a psát dějiny FAMU

Martin Franc je vedoucím badatelského týmu, který již třetím rokem pracuje na rozsáhlém výzkumném projektu dějin Akademie múzických umění v Praze. V rámci něj se podrobně mapují i dějiny Filmové a televizní fakulty AMU (FAMU). Hlavním výstupem bude v roce 2016 historická monografie Dějiny AMU jako syntetické dílo, které ukáže významnou kulturní instituci založenou krátce po 2. světové válce se zaměřením na její pozici v dobovém kontextu kulturní a vysokoškolské politiky; oddíly věnované jednotlivým fakultám se zaměří na vývoj jejich institucionální a personální struktury, problematiku vlivu jednotlivých vůdčích osobností na fakultách v různých obdobích, ale také na načrtnutí atmosféry pracoviště v dané éře a podobu mezinárodních kontaktů či pozici fakult ve veřejném diskurzu a vývoj jejich materiálního zabezpečení. Metodologickým základem je historiografický přístup založený na excerpci dostupných archivních i tištěných pramenů, doplněný metodou orální historie, přičemž sběr už zahrnuje několik desítek rozhovorů s pamětníky. Přednáška přiblíží, jak zkoumat dějiny této významné kulturní instituce a jak o nich psát.

Martin Franc

Doc. PhDr. Martin Franc, Ph. D., přední český odborník na kulturní dějiny Československa 2. poloviny 20. století, je vedoucím Oddělení dějin Akademie věd Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR, v. v. i., působí též na Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR a na pracovišti Orální historie-Soudobé dějiny na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Je členem vědeckých společností a komisí, či redakčních rad. Dlouhodobě se zabývá životním stylem, vědní a vysokoškolskou politikou v letech 1948-89, i historií stravování a vědy o výživě 18. – 20. století. Na tato témata publikuje studie v odborných časopisech. Je rovněž autorem monografií Řasy nebo knedlíky. Postoje odborníků na výživu k inovacím a tradicím v české stravě v 50. a 60. letech 20. století (2003), Ivan Málek a vědní politika 1952–1989 aneb Jediný opravdový komunista? (2010),  Úderná skupina? Výprava českých lékařů a přírodovědců do SSSR v roce 1950 ve světle dopisů Ivana Málka (2009) a spoluautorem děl Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967 I.-II.(spoluautoři Jiří Knapík a kolektiv, 2011), Volný čas v českých zemích 1957–1967 (spoluautor Jiří Knapík, 2013), Dějiny Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR (se Z. Havlasem a J. Šoukalem) a Dějiny Akademie věd v obrazech (2013, 2. upr. vydání anglicko-česky 2014, spoluautorka Vlasta Mádlová).

---------------------------------

Píše se jinak o hraném filmu a jinak o dokumentárním filmu? Co pro nás může tento rozdíl znamenat?

Některé z nejlepších smyšlených příběhů jsou založené na skutečných událostech a některé z nejzajímavějších dokumentárních filmů jsou částečně hrané, což ale neznamená, že by nebyly pravdivé. A pak tu jsou dokumentární filmy, které pracují výhradně s fakty, ale jsou pak nutně také pravdivé? Kdo chce psát o dokumentech, musí být stejně schopný jako kritik hraných filmů, a možná ještě víc. Hranice mezi těmito dvěma druhy psaní je stejně tenká jako hranice mezi faktem a fikcí a často bývá tím nejzajímavějším, co na filmu můžeme najít.

Vladan Petković

Magazín Cineuropa založený v roce 2002 je první evropský portál věnovaný filmu a audiovizuální tvorbě ve 4 jazykových mutacích. Denně přináší čtenářům novinky, rozhovory, recenze, přehledy a analýzy v oblasti audiovizuálních médií, a propaguje tak evropský film na celosvětové úrovni.
Vladan Petkovic je balkánský korespondent portálu Cineuropa, který působí jako novinář a filmový kritik, festivalový dramaturg a překladatel na volné noze. Ve svých článcích pro Screen International komentuje filmové dění v bývalé Jugoslávii a pracuje jako dramaturg či programový poradce pro různé evropské filmové festivaly.

---------------------------------

Mediální prostor věnovaný dokumentu – jaké jsou trendy?

Dokumentární produkci je dnes věnován prostor ve většině časopisů a webových portálů zaměřených na kinematografii. Jaké existují druhy filmových periodik a jak se liší v přístupu k dokumentárnímu filmu? Jaký prostor je obecně věnován dokumentu? Jak prosadit dokumentární agendu do médií? Jakou strategii by měli dokumentaristé zaujmout, aby se o jejich filmech více psalo? Jaká témata, styly a žánry nejlépe fungují? A když média informují o dokumentárních filmových festivalech, z jakých úhlů o nich referují?

Daniel Walber

Daniel Walber je nezávislý filmový publicista a kritik pocházející z Brooklynu. Několik let pravidelně přispívá na on-line portál Nonfics zaměřený na dokumentární tvorbu nejen na území Spojených států, i na další servery, jako jsou Movies.com, Film.com nebo Film School Rejects. Vystudoval historii na McGillově univerzitě v kanadském Montreálu a je absolventem filmových studií na newyorské univerzitě. Mezi jeho oblíbené dokumenty patří Paříž hoří, Portrét Jasona, F jako Falzifikát a vše od Wernera Herzoga.