Média a dokument v roce 2014

8. seminář psaní o dokumentárním filmu / 24. - 28. října 2014

Přednášky a lektoři

část I. - v češtině

část II. - v angličtině

 

ZPĚT na základní informace o semináři.

---------------------------------

Recenze v deníku a online médiích

Cílem přednášky je seznámit posluchače se základními (nedogmatickými) pravidly pro psaní do elektronických médií. Vzhledem k bezbřehosti internetu a množství formátů se zaměří především na deníkové recenze. Různé přístupy a jejich limity si demonstrujeme rozborem již publikovaných textů několika zavedených autorů.

Kamil Fila
Od roku 2006 do roku 2010 byl redaktorem filmového dvouměsíčníku Cinepur. V roce 2007 absolvoval obor teorie a dějiny filmu a audiovizuální kultury na FF MU v Brně. Jeho diplomová práce o Davidu Lynchovi vyšla knižně jako dodatek publikace Roberta Fischera David Lynch: Temné stránky duše (Jota, 2006). Od roku 2008 pracoval jako redaktor kulturní rubriky internetového deníku Aktuálně.cz. Nyní přispívá do týdeníku Respekt. Učil či stále učí na Vyšší odborné škole publicistiky, FAMU, FF MU a Fakultě multimediálních komunikací ve Zlíně. Podílel se lektorsky na programech seznamujících veřejnost se současnou podobou „filmové vědy a kritiky“ (Filmová setkání, Audiovisual, Cinema Studies, LFŠ, Visions of Light ad.).

---------------------------------

Recenze v odborném tisku

Na rozdíl od krátkého prostoru, který mají recenzenti v rámci deníků apod., odborná periodika poskytují recenzím více místa – délka textu ovšem klade nároky na detailnost, propracovanost a přesnost argumentace, originalitu pohledu, rétorickou přesvědčivost i stylistickou elegantnost. V případě recenze dokumentárního filmu pak navíc kritik musí čelit specifickým otázkám – například jaký je autorský vklad tvůrců do jakoby pouze zaznamenávaných událostí, jaká je míra reálnosti/fikčnosti toho, co vidíme na plátně, jakým způsobem daný film funguje ideologicky atd.

Helena Bendová
Helena v současnosti pracuje v Centru audiovizuálních studií na pražské FAMU jako odborná asistentka (zaměřuje se na filmovou analýzu a kritiku, francouzský film, herní studia, kognitivní filmovou teorii a naratologii). Rovněž působí jako editorka a překladatelka (knihy Jeremyho Orlebara či Jean-Luc Godarda). Dříve působila jako šéfredaktorka časopisu Cinepur, editorka časopisu Iluminace a autorka textů pro nejrůznější periodika.

---------------------------------

Tisková zpráva

Tisková zpráva je základní komunikační prostředek pracovníků nejrůznějších profesí. Jako novinář je čtete a měli byste podle jejich znění umět rozlišit míru profesionality toho, kdo vás oslovuje. Jako pracovník PR oddělení firmy či neziskové organizace je píšete a chcete, aby vaše sdělení bylo srozumitelné. Jako personalista byste si měli umět vybrat příštího spolupracovníka a na tiskové zprávě snadno rozeznáte schopnost toho druhého strukturovaně myslet. Naučte se proto psát tiskovou zprávu stručně, přehledně a bez chyb. Naučte se rozlišovat dobře a špatně napsané tiskové zprávy.

Tomáš Feřtek
V letech 1992–2007 pracoval v týdeníku Reflex jako reportér a vedoucí reportážního oddělení. V letech 2007–2012 působil jako kreativní producent, dramaturg a scenárista v sekci vývoje firmy Media Pro Pictures. Od září 2012 je coby dramaturg a scenárista na volné noze, pracuje pro Českou televizi, například na seriálu Případy 1. oddělení. Je spoluzakladatelem obecně prospěšné společnosti EDUin, která se zabývá informačními službami ve vzdělávání a popularizací vzdělávacích témat. Pracoval zde jako vedoucí komunikace a tiskový mluvčí.

---------------------------------

Esej

Francouzské „essayer“ znamená zkusit, pokusit se – přičemž vektorem tohoto pokusu je nalezení spojnice mezi tématem a autorským subjektem takovým způsobem, jakého je mocen právě a jen sám autor. V tom jsou obsaženy přednosti i nevýhody tohoto „nad“ či „mimo“ žánru myšlení, literatury a publicistiky – kvalita výstupu spočívá v osobitosti, inteligenci a vzdělání autora, a také v nápadu, který se musí urodit. Esej (v evropském pojetí) je možná nejsvobodnější z žánrů zde prezentovaných, ale současně se může stát zrcadlem autorových limitů. Ve vymezeném čase se tím zkusme zabývat.

Vít Janeček
Absolvent FF UK, obor filmová věda (u Jiřího Cieslara a Přemysla Maydla), a FAMU, obor dokumentární tvorba (u Karla Vachka a Jana Němce), dokumentarista, publicista, pedagog FAMU. V 90. letech pracoval jako dramaturg filmových projektů Experimentálního prostoru ROXY a divadla Archa a jako kurátor historických retrospektiv na několika ročnících MFF Karlovy Vary. Dlouhodobě se zabývá filmovou teorií, dokumentárním filmem a interdisciplinárními vztahy mezi uměleckými obory a obory poznání, spoluzaložil Centrum audiovizuálních studií FAMU, kde působil do roku 2012, od června 2012 vede zahraniční sekci FAMU - FAMU International. Od roku 2006 koordinuje vzdělávací projekt FAMU v Barmě. V posledních letech sporadicky publikoval v  Cinepuru, Iluminaci, Literárních novinách a tamní příloze Dok.revue (která nyní vychází v Respektu), kde redigoval také rubriku esej. Nyní občas publikuje v internetovém Deníku Referendum. Mapu stop po jeho filmové tvorbě lze nalézt např. na imdb.com.

---------------------------------

Komentář

Žánr komentáře patří v denním tisku k tzv. královským disciplínám, spojuje analýzu a názor či postoj, a to vše více či méně zabalené v literárním hávu. Komentář je a není literatura, a v tomto napětí se také pohybuje. V Česku více než kdekoliv jinde převažuje literatura nad analýzou, důležitější je názor a krása řečeného. Ale názor má každý, o sobě na něm není nic zajímavého. Hodnota komentáře spočívá spíše v argumentu a v celkovém natočení komentované věci. Komentář je osudově spojen s kritikou. Komentář rozebírá věcné souvislosti, kritice jde o pravdivostní hodnotu, píše Walter Benjamin ve svém rozboru Goethových Spřízněných volbou. Může být komentář bez kritiky? A kritika bez komentáře? A jak se vzájemně ovlivňují? Může nám to pomoci v recepci dokumentárního filmu?

Petr Fischer
Petr Fischer vystudoval pedagogiku a filozofii. Od roku 1998 působí v oblasti médií, nejprve pracoval jako komentátor pro Lidové noviny, následně jako politický analytik v rámci české sekce BBC. Tři roky zastává pozici vedoucího kulturního oddělení České televize. Pravidelně přispívá do kulturního magazínu A2, kde publikuje své sloupky pod názvem Veřejné osvětlení. Spolu s Radimem Procházkou režíroval dokument Papírový atentát (2007). V současnosti je komentátorem Hospodářských novin a na ČT Art dělá kulturní Talk Show Konfrontace Petra Fischera.

---------------------------------

Blog

Co je to blog, kde se vzal a jak se z něj stalo mainstreamové medium? Nebudeme si ale povídat jen o historii - součástí přednášky bude i několik praktických rad, jak psát blog čtivě, zajímavě a zábavně a pokud možno také trochu originálně, aby to člověka alespoň minimálně odlišilo od masy lidí, která dnes na internetu publikuje.

Pár připomínek od lidí, kteří se střídavými úspěchy blogují dohromady už skoro 20 let.

Adam Zbiejczuk
Vystudoval žurnalistiku na fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, od roku 2000 bloguje na několika internetových stránkách, v letech 2007-2009 byl prvním bankovním blogerem v České republice (mBank). Působil jako stratég sociálních médií v agentuře H1.cz (Ataxo Group), nyní je spoluvlastníkem agentury Influencer.cz a organizátorem setkání sociálních médií spojených s webovou stránkou BabelGuide.com. Vyučuje v kabinetu informačních věd a knihovnictví Masarykovy univerzity v Brně. Má rád propojování komunit a trollující konspirační maniaky.

Jiří Vaněk
Scenárista, spisovatel, novinář a blogger. Jako scenárista se podílel na seriálech Comeback, Helena, PanMáma a Doktoři z Počátků a na dokumentárním cyklu Národní klenoty. V roce 2010 vydal autobiografický román Sebedrás, v roce 2011 přeložil knihu Justina Halperna Kecy mýho fotra. Pod pseudonymem Attila, Bič Boží je spoluautorem blogu 1000 věcí, co mě serou, který byl v roce 2011 oceněn Křišťálovou lupou. Sebrané fejetony z tohoto blogu rovněž pravidelně vycházejí knižně. Jako novinář přispíval nebo přispívá do časopisů Filter, Instinkt a Marie Claire.

---------------------------------

Interaktivní dokumenty, transmediální vyprávění a tzv. webdocs: recenze filmového zážitku.

Krátké webové dokumenty, neboli “webdocs”, vycházejí z principu VOD. Nepodléhají tedy systému různých distribučních platforem, cílí na mezinárodní trh a nevyužívají možnosti premiérové prezentace na festivalech – novináři je tedy musí aktivně vyhledávat a obvykle je hodnotí ze svého domáckého prostředí. Většina těchto dokumentů uplatňuje nelineární přístup a ti, kdo je hodnotí, se musí zaměřit nejen na rozvíjený příběh, poselství a umělecké pojetí, ale i na zkušenost, kterou na své cestě za tímto formátem absolvuje uživatel. V čem spočívá přínos této platformy? Je to její herní mechanismus? Virální povaha? Strategie sdílení? Paywally a obchodní modely v případě transmédií a interaktivního vyprávění? Je tedy při hodnocení těchto nových forem filmových zážitků třeba brát v potaz všechny tyto prvky, jelikož jsou součástí samotné filmové zkušenosti? Jakou roli hrají tyto recenze v rámci rozvoje této umělecké formy?

Domenico La Porta
Působí jako reportér v oblasti industry – zastává pozici šéfredaktora magazínu cineuropa.org – prvního evropského portálu, který ve 4 jazycích pojednává o kinematografii a audiovizuální tvorbě. Coby novinář a filmový kritik uvádí na veřejnoprávní belgické televizi pořad CINE STATION. Je rovněž zakladatelem společnosti KWEB, nenápadného portálu, jež se zabývá cross-mediálními příběhy, propagací napříč platformami, crowdovými strategiemi a mediální a audiovizuální produkcí. Díky svým odborným znalostem na mezinárodním poli se stal vedoucím divize transmédií společnosti Wallimage, belgického ekonomického fondu, jež jako první vyhradil část svých prostředků na oblast crossmediálního marketingu a tvorby příběhů.

---------------------------------

Jak vyčarovat příběh?

I to nejhrozivější zadání od nabručeného šéfredaktora se může snadno proměnit v jednoduché cvičení – stačí provést alespoň letmý průzkum příslušného tématu. Když pak objevíte projekt, osobnost nebo akci, která stojí za článek (protože je nová, kontroverzní, překvapující nebo prostě protože splňuje alespoň některý z bodů na vašem seznamu), zcela jistě se základem vašeho příspěvku stane rozhovor s příslušnými aktéry. Jak a kde ho provést, abyste získali přesně taková vyjádření, jaká pro svůj článek potřebujete? Praxe vás naučí, jak se vyvarovat nudných a rozvláčných klišé a získat od zpovídaného zdroje smysluplné, originální a výstižné komentáře – a to navíc v prostředí, které vašemu příběhu dodá specifickou atmosféru. Dnes se tedy především učíme objevovat vhodné příběhy, prodávat je svým nadřízeným a efektivně je vystavět tak, aby se co nejvíce přiblížily vašemu původnímu záměru.

Will Tizzard
Korespondent magazínu Variety pro střední a východní Evropu. Variety je přední odborný filmový časopis, který se zaměřuje na témata globální filmové produkce, distribuce a exhibice, a dále televize, internetu a divadla, a jeho recenze jsou důležitým zdrojem pro nákupčí po celém světě. Je dlouholetým profesorem žurnalistiky na Angloamerické univerzitě v Praze, dokončuje produkci snímku Buried, dokumentu o boji za navrácení židovských cenností ukradených v době holokaustu v Rusku.

---------------------------------

Film a jiné pohyblivé obrazy

V důsledku výraznějšího zastoupení fotografie v rámci filmové tvorby v šedesátých letech a příchodu video formátu na počátku let sedmdesátých bylo dlouhou dobu nutné studovat mechanismus přechodu mezi různými druhy reprezentace obrazu, a to jak na rovině tohoto pohybu samotného, tak na rovině analogie zobrazení. Díky digitální revoluci, která od konce minulého století pomáhá objevovat nové způsoby zachycování a šíření obrazu, je dnes stále důležitější rozlišovat mezi filmovým obrazem, který je v zásadě definován specifickou povahou zkušenosti, jež se váže výlučně k veřejným promítáním, a všemi ostatními způsoby vnímání obrazu, zvláště prostřednictvím stále rostoucího počtu děl vystavovaných v galeriích a muzeích současného umění.

Raymond Bellour
Raymond Bellour je badatel, knižní autor a emeritní výzkumný pracovník centra CNRS (Paříž). Zodpovídal za vydání sebraných spisů Henriho Michauxe v rámci knižní řady Pléiade (1996-2004) a v roce 1990 byl spolukurátorem výstavy „Passages de l’image“ v pařížském Centre Georges Pompidou. Je autorem knih L’Analyse du film (1979), L’Entre-Images. Photo, Cinéma, Vidéo (1990), L’Entre-Images 2. Mots, Images (1999), Le Corps du cinéma. Hypnoses, Émotions, Animalités (2009), La Querelle des dispositifs. Cinéma - installations, expositions. (2012). Je zakládajícím členem filmového časopisu Trafic.

---------------------------------

Dokument mění svět

V posledních letech dochází vlivem dokumentární tvorby k nastolování důležitých témat k veřejné diskuzi a také k významným – a progresivním – sociálním změnám.  Snímky z poslední doby jako Neviditelná válka amerického režiséra Kirbyho Dicka, jež odhaluje rozbujelé sexuální násilí na ženách v americké armádě, nevedla k progresivní změně pouze v armádním systému, ale i v celé americké společnosti. Již brzy budeme moci zhlédnout netrpělivě očekávaný dokument Laury Poitras o Edwardu Snowdenovi – v říjnu bude mít její snímek o amerických tajných službách světovou premiéru na Filmovém festivalu v New Yorku. V současné době se tedy ve své mediální práci zabýváme především tím, jaký podíl nese dokumentární tvorba na významných společenských změnách.

Peter Belsito
Peter Belsito vyrůstal v New Yorku, vystudoval Wisconsinskou univerzitu v Madisonu a magisterský filmový program na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. V roce 1981 spoluzaložil Independent Feature Project v New Yorku a otevřel kancelář IFP v Los Angeles (dnes FIND). Byl zakládajícím členem Chicano Cinema Coalition. Deset let pracoval v nakladatelství pro Charlese T. Mungera. Během roku hojně cestuje na filmové festivaly a trhy po celém světě. V současnosti je hostujícím blogerem na blogu SydneysBuzz, který pro server Indiewire pokrývá mezinárodní byznys v oblasti nezávislého filmu.