Radiospot 19. MFDF Ji.hlava


08 říj, 2015

Zpět do přehledu galerií


Poděkování: Martin Dušek (hlas) + Jiří Holubec alias Mr. Ultrafino (hudba)

 

Při sestavování hudby pro spot jsem se inspiroval pojmy jako je věčnost, nekonečno, neexistence hranic, které se mi sjednotily do představy nekonečného a neohraničeného vesmíru. Rozhodl jsem se tedy použít jako hudební součástky pouze zvuky, které pochází z vesmíru a přírody.

Rytmická složka pochází ze zvuku nahraného sondou Rosetta na kometě Churymov-Gerasimenko. Přistála na ní loni v létě a jde zatím o největší úspěch lidské vynalézavosti, vlastnosti, která neustále posouvá hranice naší existence. Z původního zvuku připomínající cvrkot cikád jsem vystříhnul dva "tiky" o různé vlnové délce a použil je jako základní rytmický motiv, který se z počátečního dvouvteřinového "chaosu" přemění v pravidelné tikání evokující plynoucí čas. Ze zvuků komety upravených v sampleru je vytvořen i zbytek rytmiky. Kompresí a snížením o pět oktáv vznikl základní buben, erozí a rezonancí činel a virbl.

Zvukové pozadí se skládá ze dvou složek. Prvním je zvuk mezihvězdného prostoru nahraný sondou Voyager, která byla vypuštěna v roce 1977 a je stále funkční, i když je od Zěmě vzdálená 19,624,500,858 km. Zvuk vznikl převedení vlnového pozadí vesmíru do frekvencí vznímatelných lidským uchem. Druhá složka je zvuk deště nahraný v tropickém deštném pralese v Brazílii. Chtěl jsem jejich propojením vyjádřit jednotu Země a vesmíru a záměrně jsem zvolil element vody. Poslední teorie vzniku vody na Zemi ukazuje, že naše planeta se jako vodní svět formovala od samého počátku, voda, která na nás padá ve formě deště, je nejstarším pojítkem ke vzniku jak naší planety, tak života na ní. Stejné kapky, které na nás padají dnes, pršely už před 4,5 miliardami let a budou pršet i dlouho po nás. Narozdíl od stále se měnícího světa je voda z lidského pohledu skutečně "věčná".

Melodická linka je inspirovaná festivalovou znělkou, kde hlediště kina sleduje lidoop. Je vytvořená ze zvuku, který NASA nazvala "Zpěv Země". Zvuk "vydávají" (opět v neslyšitelné frekvenci) Van Allenovy radiační pásy, které chrání naši planetu před kosmickým zářením, a bez kterých by nebyl na Zemi možný život. Z konstatního tónu v první polovině klipu jsem v druhé polovině pomocí sampleru vytvořil jednoduchou melodii, připomínající bezeslovné nápěvky pralidí, hrdelní zpěv mongolských mnichů nebo písně, kterými si lidé odnepaměti usnadňovali práci. Posledním propojením celého klipu se současnou "post-postmoderní" kulturou je fakt, že melodie parafrázuje slavný saxofonový riff tranceové hymny Infinity (Nekonečno).

Jiří Holubec / Mr. Ultrafino