Režisér Jan Svěrák natočil portrét svého otce Zdeňka. V dokumentu těsného, niterného spojení obrázků s vyprávěním, kdy historie často nabývá podoby legendy, je vhled do soukromí a uměleckého prostoru Svěráka staršího proložen ukázkami jeho filmových rolí.

Prolínání násobených identit zrcadlí v různých variantách příběh obou mužů jako veřejných ikon, plyne měkce, a aniž by ukazoval to skutečně intimní, pohybuje se skrytě v psychoanalytické smyčce biografie a autobiografie, kdy se v obraze spojuje vyprávění otce s pohledem syna, který dotváří jeho podobu.

Vše zahaluje závoj laskavosti a sama nostalgie, kladoucí v ohlédnutí důraz na paměť proměněnou v rodinné historky, je podmínkou individuální identity a etiky. Českému maloměstskému společenství se tak dostává morálního významu.