Galerie

15! MFDF JI.HLAVA / FESTIVALOVÉ DĚNÍ

NEDĚLE, den šestý

17.00 h

V neděli odpoledne proběhl v sále DKO I, poslední blok filmů ze sekce Průhledná krajina: Basilio Martín Patino, věnovaná hlavnímu hostu festivalu.

Po krátkém filmu V okolí solných jezer (1962), následoval dlouhometrážní snímek Daleko od stromů (1970), ve kterém Patino vykresluje španělskou společnost skrze náboženské svátky, zvyky a tradice. Autor zůstává převážně němým pozorovatelem, který divákům nepodsouvá svůj názor a nechává je vytvořit si svůj vlastní. Jediným komentátorem, který vstupuje do děje je tak vypravěč, který zde má ovšem funkci pouze informativní.

Můžeme se tak spolu s Patinem podívat do koridy a sledovat toreadora při přípravách na zápas s býkem a následný souboj, jsme svědky řady náboženských obřadů, jako je snášení panenky Marie z hor, sebetrýznění mučedníků nebo obětování osla svrhnutím z hradeb. Svátky střídají tradice, jednou z nich je absurdní závod pomalých oslů, kteří jsou před závodem několik týdnů hladověni, aby zeslábli, taková příprava na závod je nutná, neboť vítězem se stává osel, který první padne vysílením.

Režisér natočil poetickou mozaiku španělské povahy a temperamentu, jejímž spojujícím prvkem je až zarážející krutost, ať už vůči sobě či okolí. Ne nadarmo se o Patinovi často mluví jako o „dráždiči svědomí španělského národa“.

13.22 h

Příznivci archivních filmů měli dnes v sále Edison kina Dukla možnost zhlédnout čtyři díla básníka dokumentárního filmu José Val del Omara, který byl jednou z průhledných bytostí letošní Ji.hlavy. I přes časnou dobu projekce byla kapacita sálu téměř zaplněna.

Omarovy Obrázky, Granada a její chvění, Křesťanské oslavy / Pohanské oslavy a Rodinný film diváka vracejí do Španělska 30. let. Odhalují fotogenii granadské architektury a krajiny skrze kameru, která ulpívá na bohatě zdobených fasádách či se kochá náladou krajiny při západu slunce. Druhá, etnografická složka těchto filmů se zaměřuje na činnosti, slavnosti a rituály prostých obyvatel a vytváří tak komplexní obraz života v dané oblasti.

Antropocentrická tendence obzvlášť výrazně prostupuje tématem a stylem Rodinného filmu. Projevuje se zde Omarova posedlost portréty. Vedle meditativních poetických krajin a studie života obyvatel Andalusie se nám tak otevírají dveře do intimního života rodinných vzahů. Autor nechává publikum nahlédnout do vlastního soukromí, zhodnocuje důvěru zobrazovaného a dosahuje neobyčejně spontánních a živých pohyblivých obrazů.

Hlavní události posledního dne

15. ročník festivalu se chýlí ke konci. Má za sebou slavnostní zahájení, udělení dvanácti cen a na dvě stovky promítnutých filmů. Jeho poslední den ale stále nabízí bohatý program.

Letošní sekce Do historie připomíná osobnost významného botanika a hrdiny českého odboje Vladimíra Krajiny. Letos uplynulo 80 let od doby, kdy jako student botaniky natočil etnografický film Aloha-oe. Ten nebyl nikdy promítán a festival tak dnes čeká unikátní premiéra. Dramatickým osudům Vladimíra Krajiny je věnován i dokument Akta Vladimír Krajina. V 10 a 12 hodin vás zve Reform.
Accidentes gloriosos je projekt loňského vítěze světové soutěže Maura Andrizziho. Nedělní ráno v DKO I, to je devět příběhů různých smrtí a transformací na pomezí dokumentu a fikce.
Unikátní bude rovněž uvedení kolekce archivních záznamů a filmových týdeníků, které zachycují odsun sudetských Němců. Pásmo krátkých filmů bude uvedeno diskuzí o tomto kontroverzním tématu. 13.30 DIOD.
Při příležitosti představení monografie Lenky Dolanové, která byla pokřtěna na Slavnostním zakončení, proběhne ve 14 hodin v Reformu světová premiéra bloku raných děl Woodyho Vasulky – klauzurních prací a islandských dokumentů ze 60. let.
Dnes bude v kině Dukla uvedeno pět dokumentů sekce Izrael-Palestina, včetně kontroverzního snímku Slzy Gazy.
Ve zvláštním uvedení bude promítnut film Attenberg, snímek, který se uchází o evropskou cenu Lux. Jde o hraný snímek, který ale při pozorování životního hledání své mladé protagonistky odkazuje na přírodovědné dokumenty. Pozorování zvířat nám v tomto filmu leccos napovídá o chování lidí.
Dodatečně přidána byla na 18 hodin v DIODu projekce filmu Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid, který byl na včerejším zakončení oceněn FNE Visegrad Prix 2011.

SOBOTA, DEN PÁTÝ

2.34 h

Jedním z komerčně nejslibnějších dokumentů sekce Opus bonum je bezesporu Bengálský detektiv, jehož projekce tvořila alternativní program ke slavnostnímu zakončení. Případ indického detektiva, který se snaží prorazit v taneční soutěži a zároveň prožívá těžké chvíle ve vlastní rodině, dokázal režisér Philip Cox přetavit v silný lidský příběh s univerzálním přesahem. Že si získal i jihlavské publikum, dokázal nejen potlesk, kterým diváci spontánně odměnili hrdinovo taneční vystoupení, ale i slzy v očích některých odcházejících návštěvníků.

22.52 h

Představte si, že večer zapnete televizi a v primetimu pojede pořad, který připomíná to, co jste viděli na Ji.hlavě. Jestli se vám to zdá nemožné, pravděpodobně vám unikla sekce Reality TV. Jejími sobotními reprezentanty byly televizní pořady z Ameriky a Velké Británie, které se pohybují na hranici dokumentárního filmu a typických televizních formátů.

Vezměte čtyři poslance britského parlamentu a nastěhujte je k lidem žijícím v nájemních bytech na okraji měst i zájmu společnosti. Pro každý díl nastavte jiná speciální pravidla hry a sledujte, jak se chovají v novém prostředí. Zdánlivý sci-fi námět se stal skutečností v britském pořadu Poslanci do paneláku. Labourista provázel svou hostitelku do metadonového centra, čím se mu odkryla šíře problému s drogami v oblasti. Poslanec za konzervativní stranu se zas na jeden den stal pečovatelkou o dítě svobodné matky a večer s ní a s jejími přibližně dvacetiletými vrstevníky šel na párty. Liberální demokrat se s plísní v hostitelčině koupelně snažil popasovat založením petice za zbourání hygienicky nevyhovujícího věžáku. Takhle se plnil záměr tvůrců zjistit, jestli ještě poslanci dokážou s voliči hovořit.

Na rozdíl od britských poslanců newyorské skutečně zoufalé manželky nebyly vystaveny změně životního stylu, pouze diváky zasvětily do toho svého vyblýskaného. Ty pravé hospodyně z New Yorku dodržely žánr docusoap nezbytnými konflikty. Není důležité, jestli šlo jenom o vítězství v tenisu nebo o zapomenuté pozvání na večeři, všechno mělo v jejich světě význam. Zajímavějšími postavami byly v mnohém děti, které se často již velmi malé vůči rodičům ostře vymezovaly. Odmítaly na přání mluvit francouzsky nebo kritizovaly sukně své mámy jako příliš krátké.

22.30 h

Poslední sobotní dílnou v DIODu byla přednáška Být a mít: dílna Karla Theina. Workshop byl zaměřen na vizuální a formální stránku filmů. Jako ukázkový příklad v tomto směru, moderátor uvedl snímek Transformers, jenž je ze strany tvůrců nechtěný formální triumf formy a avantgardy. Samotná přednáška, se pak zaměřila na analýzu francouzského dokumentu Být a mít. Konkrétně dílna sledovala způsoby jakými tvůrci pomocí kamery a střihové skladby pracují s časem filmu. Ještě před samotným promítáním ukázek z filmu, Thein publiku doporučil nečíst titulky a soustředit se plně na obraz, neboť film stejně nemá žádný příběh. Být a mít sleduje učitele a jeho žáky ve venkovské jednotřídce.

I přes nenarativní formu, se snímek stal jedním z komerčně nejúspěšnějších evropských filmů za posledních deset let. Ekonomický úspěch měl za následek žalobu (nakonec neúspěšnou) hlavního představitele na producenty snímku o finanční vyrovnání.

19.36 h

Dneškem pokračuje Laboratorium, situované do Oblastní galerie Vysočina. V interaktivním prostoru reality zprostředkované médii fotografie, videa a instalace proběhla obměna původních videoprojektů za nové. Dvojici děl Stav mysli Phillippa Léonarda a Křížový střih Tijmena Hauera spojuje práce s abstraktní strukturou a rychlým tempem střihu. S těmito dvěma obrazovkami, které utočí na kolemjdoucí divokými stroboskopickými efekty, sousedí italský experiment Nic proti větru a Praxis 8 –12 rakouského tvůrce Dietmara Brehma, jenž manipuluje s found footage, figurativní archivní materiál rozkládá na části, přidává filtry, překlápí či zastavuje.

Italská videoinstalace Nic proti větru bojuje o pozornost nejvýrazněji, prostřednictvím hlasitého hukotu a šumu. Mimo jiné útočí na navyklý způsob vnímá prostoru tím, že rozkládá statický záběr krajiny na jednotlivé části, které se nezávisle na sobě pohybují. Odmítá následovat konvece ve zobrazení pohybu. Krajina není omezena nutností střihu a pohybem kamery, žije vlastním životem, osvobozeným od racionálních zákonů. Je rozkládána, opticky klame, stává se autonomním pohyblivým organismem.

18.23 h

Nový dokument Veroniky Sobkové Venku, uvedený v rámci sekce Česká radost, do posledního místa zaplnil sál DKO II. Projekce proběhla za účasti delegace tvůrců a spolupracovníků. Stejně jako v absolventském filmu dokumentristky Andrey Slovákové Nadohled je i zde zpracováno téma vězení, ale odlišnou metodou. Formou časosběrného dokumentu sledujeme návrat tří vězňů do běžného života. Nejedná se o sondu do vězeňského systému ani jeho kritiku, ale o sledování osudů lidí ve specifické situaci.

Realizaci filmu odstartovala společnost HBO, která roku 2008 vybrala námět Veroniky Sobkové v soutěži o náměty na celovečerní film. Původní verze počítala s pěti příběhy, dva z nich se však nehodily do celkového konceptu. Varianta s jedním prokreslenějším příběhem nebyla realizována z toho důvodu, že zamýšlená protagonistka Linda nechtěla některé věci prezentovat před kamerou. „Nakonec jsme s Lindou ztratili úplně kontakt. Další sledování postav neplánujeme.“

Širšího společenského kontextu, který je ve snímku sekundární, se dotkla diskuze s tvůrci. Podfinancování vězeňství nemá přímou návaznost na vysokou míru recidivy, kterou ovlivňují jiné faktory. „Pokud nebude existovat ta postpéče, potom co my ty vězně pustíme, tak nepomůže ani zlaté vězení.“ Stejný problém se řeší i ve státech, které věnují vězeňskému sektoru více financí. Je nutné vybudovat institucionální zázemí pro návrat propuštěného do běžného života. Roli hrají i další faktory jako rodinné zázemí, výchova, prevence a možnost zavedení alternativních trestů. Tvůrčí tým plánuje projekce filmu v českých věznicích. Linda, pro kterou byl samotný vznik filmu další motivací, je pozitivním příkladem takovéto vize.

16.50 h

Dílo Billa Violy nelze nazvat průhledným a přístupným. Plný sál Edison si v posledním bloku Violových filmů mohl vychutnat Andělskou bránu a Nevím, co je to, čemu se podobám. Jeden z průkopníků amerického videoartu se v obou dílech z osmdesátých let vyrovnává s odlišnostmi mezi lidským a přírodním světem.

Nevím, co je to, čemu se podobám se skládá z úplně odlišných podkapitol. Jedna připomíná přírodopisné filmy, ve druhé se zase surrealisticky objevuje v místnosti slon, jiná zobrazuje náboženské rituály na ostrově Bali. Stejně tak se divákům místy zkřivily tváře hnusem, v jiných momentech zas vypadaly neuvěřitelně pokojně při skutečně dlouhých panoramatických záběrech divoké krajiny. Tohle vše postavilo diváky před velkou výzvu ─ poskládat z jednotlivých kousků celek, který by jasně řešil autorovo dilema nastolené v titulu. I tahle náročnost se pravděpodobně promítla do stínů odcházejících diváků na plátně.

16.30 h

Nejlepší investigativní videoreportáže letošního roku mohli diváci zhlédnout v Dukle Edison.
Počiny, které se probojovaly do finále soutěže o Cenu Respektu, se týkaly napětí ve Šluknovském výběžku a korupce při výstavbě tunelu pražského okruhu. Že jde o témata stále ještě horká, prokázaly i reakce publika, které se neubránilo hlasitým emocionálním komentářům.

Projekci doprovodili zástupce Respektu Jan Gregor a autor vítězné reportáže Filip Černý z ČT. Gregor si postěžoval, že prostor pro investigativní reportáž se v českých médiích stále zužuje, což doložil počtem děl přihlášených do soutěže: bylo jich prý okolo patnácti – o polovinu méně než loni. Drtivá většina jich navíc pocházela jen z České televize, která investigaci věnuje samostatný pořad. Jeho slova potvrzuje i druhý finalista letošní soutěže David Vondráček z ČT, který zvítězil loni.

Mezi kritérii pro výběr uvedl Gregor hloubku vhledu a originální formální zpracování. Reportáž Filipa Černého oboje rozhodně naplňovala. Navíc vynikala pečlivou a vytrvalou přípravou a přehledností argumentace. Autor sbíral podklady pro tuto kauzu už od roku 2007 a divákům přiblížil mnohdy tristní podmínky této novinářské práce: ať už šlo o zastírání a neochotu komunikovat ze strany ŘSD, či o sofistikovanou právnickou šikanu, kdy se ŘSD snažilo rozličnými legálními prostředky a za pomoci nejdražších advokátů docílit odvolání Černého z redakce Reportérů ČT.

V archivu České televize můžete zhlédnout oceněnou reportáž Filipa Černého.

15.53 h

Možná spíše do sekce Doc-fi měl patřit dokument Nový svět uvedený v kategorii Mezi moři v pátek ráno v Edisonu. Estonskému režisérovi Jaanu Tootsenovi se totiž podařilo zachytit dokonale dramaturgicky vystavěný příběh, jako dělaný pro stříbrné plátno. Skupinka nadšených mladých lidí v něm založí organizaci Nový Svět, skrze níž se snaží oživit společenský život ve své čtvrti. Ve filmu nechybí humor, přátelství, láska a rozchody, úspěchy i neúspěchy hrdinů, kteří si nemohli nezískat sympatie diváků.

Režisér dokument natáčel dlouhých pět let, během nichž si prý k představitelům vybudoval hluboký osobní vztah. Podotkl, že bez vnoření se do zobrazovaného prostředí nelze natočit dobré dílo. Problém měl spíše ve chvílích, kdy bylo potřeba od dění získat odstup. A řešit musel i etická dilemata, například když natáčel své přátele v obdobích osobních krizí.

Blok věnovaný občanskému aktivismu doplnil krátký snímek Malé protesty Zillaha Bowese o jednom londýnském punkerovi, který bydlí po squatech a svou energii věnuje protestům proti korupci.

14.45 h

První sobotní dílna se věnovala populárnímu televiznímu formátu reality show. Reality TV: dílna Víta Klusáka byla věnována především populárnímu televiznímu pořadu Ano, šéfe! Workshopem provázel jeden z režisérů pořadu Vít Klusák. Pro zkušeného dokumentaristu nešlo o jeho první setkání s žánrem reality show, v roce 2004 byl jedním ze dvou autorů dokumentární reality show Český sen.

Diváci se tak dozvěděli nejen o úskalích a specifikách televizního formátu, jakým je kulinářská reality show, ale i perličky ze zákulisí natáčení se svérázným šéfkuchařem Zdeňkem Polreichem. Spojení renomovaného režiséra a „pokleslého“ televizního formátu se díky výkladu komentátora ukázalo, jako ne úplně nesmyslné. Naopak, Klusák svým výkladem mnohé zaryté odpůrce této televizní zábavy přesvědčil, že i tento televizní formát může být inteligentní a progresivní.

13.27 h

V rámci sekce Mezi moři proběhla východoevropská premiéra filmu Evoluce násilí rakouského dokumentaristy Fritze Ofnera. Autor se dostal do kontaktu s problematikou jedné z nejnásilnějších zemí světa přímo ve své vlasti, v Rakousku, kde žije početná guatemalská komunita. Guatemala tak posloužila za ideální příklad pro studii mechanismu násilí obecně. Režisér se vrací do historie, aby vysledoval kořeny násilí. Odhalil souvislosti mezi alarmujícími současnými poměry v zemi s její pohnutou minulostí. „Minulé násilí tvoří násilí dnešní. Pramení z ekonomické a politické situace. Justice nefunguje, každý se může stát obětí vraždy, lidé berou spravedlnost do vlastních rukou a mstí se lynčováním. Společnost se ocitá v rukou drogových kartelů a zkorumpované policie. Za takových okolností je velmi obtížné situaci změnit.“

Diskuze přiblížila téma válečných zločinců. „Tisíce mužů byly trénovány v tom jak mučit, znásilňovat, zabíjet. Je to to jediné co se za občanské války naučily. Tito lidé fungují ve společnosti dál a společně s ostatními bojují za spravedlnost.“ Fritz Ofner, který procestoval i Asii a Afriku, poukázal na specifickou roli kamery v Latinské Americe. „Tam, kde nefunguje justice a je jen malá pravděpodobnost potrestání zločinců, je důkazní materiál jako filmový záznam nedocenitelným svědecvím. Lidé proto natáčení přívítali a chodili se svěřovat se svým utrpením.“ Režisér vnímá film jako proces terapie jak pro účinkující, tak pro filmaře. Přenesením hrůzných zážitků na celuloid se mysl zbaví traumatických zážitků, v dané lokalitě označovaných pojmem susto.

12.10

Sobotní dopoledne v kině Dukla patřilo filmům režiséra s československými kořeny Albrechta Viktora Bluma. Jeho převážně městské poetické snímky, které, až na jeden, nebyly dosud v Česku uvedeny, svou němotou upozadily festivalový ruch. Ticho v kinosále dotvářel jenom klapot promítačky a obrazům byla ponechána jejich vlastní výpovědní hodnota.

Každé velkoměsto má části málokomu přístupné a jakoby neviditelné, ukryté Ve stínu metropole. Zachycení každodenního života nižších vrstev Berlína vystihuje Blumův zájem o sociální témata. To je vidět také v sedmiminutové reklamě na Arbeiter Illustrierte Zeitung. Obzvlášť burcujícím je v ní apel na pracovitost dělníků a jejich zájem o okolní svět.

Vztah přírody a člověka reflektuje film Koloběh vody. Bez zbytečného žbluňkání přibližuje cestu vody z dravého prostředí, které je utvářeno výhradně její silou, do přístavů omezujících její energii. Znovu se cyklus vody vrací k dravosti při zaplavení města.

11.10

Od zahájení festivalu dokumentárních filmů se v Oblastní galerii Vysočiny koná výstava festivalových plakátů, která potrvá až do neděle 30.10. V rámci doprovodného programu probíhá soutěž o cenu pro nejkrásnější festivalový plakát 2011, kterou udělí účastníci workshopu Festival identity. Účastníci festivalu rozhodnou, kdo získá cenu diváků. Součástí soutěžní sekce jsou české i zahraniční plakáty. Z domácích filmových akcí je zastoupena Přehlídka netradičního filmu Mladá Boleslav, Brněnská 16, Anifest, Jeden svět či Febiofest, za Slovensko pak Letní filmový seminář Živly v Banské Štiavnici. Samostatný prostor je věnován retrospektivě plakátů Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava, která pokrývá celou dobu patnáctileté existence akce. Ze zahraničních soutěžních exponátů lze zhlédnout německé, makedonské, rumunské nebo japonské plakáty z filmových přehlídek.

Události pátého dne

Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava má před sebou předposlední den, den slavnostního zakončení.

Váš domácí festival dnes nabízí projekce 31konců/31začátků (18 h), Pod sluncem tma (19.30 h) a Epochální výlet (20.30 h).
Novinkou letošního festivalu je sekce 3D dokumentů, v jejímž rámci bude uveden první dokumentární 3D film, který byl natočen, portrét Piny Bausch, vizionářky tanečního umění. 16.00 Multiplex Cinestar.
Sobota je posledním dnem Inspiračního fóra – jeho dnešním hostem jsou členové provokativní ruské umělecké skupiny Voina Alexej Pluser-Sarno a Jana Sarno.
Dnes rovněž vyvrcholí program Radiodokumetu – blok Zvuková kresba a básnictví uvítá rozhlasovou a filmovou dokumentaristku Hanu Železnou, jejíž film Vymezený prostor je shodou okolností uveden v soutěži Česká radost.
Početně jsou zastoupeny také Průhledné bytosti. Dopoledne bude uveden blok archivních filmů Albrechta Viktora Bluma, ve 13.30 Billa Violy, ve 21.30 experimentátorky Lillian Schwartz a před půlnocí budou moci diváci zhlédnout filmy Vittoria de Sety.
Sekci Reality.TV čekají dvě události – polední workshop Víta Klusáka a v 17.30 v DKO II projekce projektů Poslanci do paneláku a Ty pravé hospodyně z NY, doprovozená komentářem Milana Krumla.
Poslední Fotokomora patří Karolu Hordziejovi – komentovaná fotoprohlídka proběhne v pět hodin v Reformu.
ZOON Politikon dnes nabízí „zelené“ filmy Národní galerie Šumava a Zelení 2003–2005 aneb Co tady děláš? doprovozené debatou mj. s Jakubem Patočkou.
Dnešek je dnem slavnostního zakončení festivalu a také dnem narozenin jednoho z hlavních festivalových hostí – španělského dokumentaristy Basilia Martína Patina, který se zakončení zúčastní. Na zakončení budou předány ceny v jednotlivých soutěžních sekcích a také cena za přínos světové kinematografii, kterou letos obdrží legenda italské kinematografie Vittorio de Seta. De Seta a Patino jsou letos hlavními osobnostmi retrospektivních přehlídek festivalu.
Nedostanete-li se na slavnostní zakončení, nabízí se vám bohatý alternativní program. Například v DKO II bude uveden dokument Bengálský detektiv, jehož hrdinou je tým soukromého detektiva v Kalkatě. Vedle suplování práce lhostejné policie se zároveň snaží uspět v televizní talentové soutěži.
Třešničkou nočního programu je blok v DKO II, který uvede krátký film Pornografická osamělost a Co(te)lette Film Mikea Figgise, záznam taneční performance Ann Van den Broekové.

PÁTEK, DEN ČTVRTÝ

4.00 h

Na blok dokumentů ZOON Politikon praskal sál DiOD ve švech. Možná to způsobila i zpráva o příjezdu Karla Schwarzenberga, který však nakonec nedorazil. Hvězdou večera se místo něj nečekaně stal Martin Dušek se svým dílem Mein Kroj. Sympatie publika si získal líčením originálního nápadu vmísit se na sraz sudetoněmeckého Landsmannschaftu ve vlastnoručně vyrobeném bizarním kroji, který si „smontoval“ z dědictví po předcích. Byl vyveden policisty a odvezen v uzavřené dodávce. Podařilo se mu tak láskyplně ironizovat toto zkostnatělé sdružení fungující na základě dávno vybledlého resentimentu. Upřímná touha režiséra poznat vlastní kořeny v rodné České Lípě byla však z dokumentu více než zřejmá. Dušek ji ještě podtrhl závěrečným zvoláním: „Jděte do toho, udělejte si vlastní kroj! Uvidíte, že se budete se cítit lépe.“

Tématu Sudet a odsunu se týkal i dokument Řekni, kde ti Němci jsou Petry Nesvačilové, jehož hlavním hrdinou je Bernd Posselt. Ten si na tématu odsunu vybudoval svou politickou kariéru a získal nemalou popularitu – a to přesto, že odsun osobně nezažil. Autorka jeho okázale kritický přístup konfrontuje s postoji skutečných pamětníků této události, kteří se se svým dávným traumatem už dávno vyrovnali.

Sekci doplnil dokument Apoleny Rychlíkové Hájek na zámku, Petr v podzámčí – pokus o portrét současného prezidentova tajemníka Petra Hájka. Názor publika na tuto kontroverzní postavu byl jasný od samého počátku. Bujarý smích a ironické poznámky se ozývaly po takřka každé Hájkově myšlence. I autorka sama se vyznala z despektu vůči této postavě.

2.40 h

Před plným hledištěm se při večerní projekci filmu ze sekce Česká radost sešla umělecká skupina Rafani. Po skončení jejich filmové novinky 31 konců/31 začátků proběhla krátká diskuse, během které delegace nezapřela svůj specifický humor a sklon k exhibicionismu. Po chvilce přemlouvání se podařilo publicistovi a moderátovi Tomáši Feřtekovi otevřít diskusi, ve které se probíral přechod skupiny k filmovému materiálu, který pro ni představuje výzvu a umožňuje práci s jinými obsahy a formami.

Film se zřetelně členěnou strukturou promyšleně zachází s motivem opakování, čemuž odpovídá původně zamýšlený název Stádium zrcadla. Město je tématem i formou. Socio-kulturním fenoménem i složitou spletí architektury a ulic.

„Děláme pro ideálního diváka, ne masového. Ideální divák jsme my,“ reagovali Rafani na dotaz z publika, jakého diváka chtějí svým snímkem oslovit. Reakce hlediště během debaty napovídaly o tom, že Rafani jsou vnímáni jako celebrity, a tedy jako součást populární kultury.

1.50 h

„Já ti seru na nějaký dokument!“ rozčiloval se Xavier Baumaxa na břehu jezera, kde se na potvrzení svých slov rozhodl i vykonat zmíněnou biologickou potřebu. A v tom se z lesa vynořili dva skauti ve stejnokrojích. Otevřený přístup hlavního protagonisty filmu EM a ON byl patrný z každého záběru. Občas se zdálo, že jde o část koncertního DVD, tenhle dojem však napravovaly části věnované vzpomínkám na dětství v Janově a zdánlivě nekonečnému cestování na svatbu.

Co by to bylo za film o Něm, kdyby tam chyběl Em. Xavier a Em Rudenko se v mládí společně protloukali janovským sídlištěm, pili nezměrné množství alkoholu a experimentovali s drogami. „Prostě je to medailónek, víc není co říct. Pokecáme na pivu!“ začal i skončil diskuzi režisér Vladimír Michálek.

24.00 h

Páteční pozdní večer patřil v Divadle otevřených dveří amatérskému záznamu z narozenin tehdejšího předsedy vlády Lubomíra Štrougala, snímku Luxusní večírek. Toto kuriózní home video našel a následně koupil od vdovy po komunistickém pohlavárovi opravář její televize. Záznam se pak dostal k Jakubu Wagnerovi, který materiál „vyčistil“ a připravil k uvedení. Díky tomu mohli diváci být svědky účasti na „rudé“ párty tehdejších oficiálních umělců Jiřiny Bohdalové, Dagmar Veškrnové nebo Jiřího Krampola.

23.10 h

V mírumilovné rovníkové Zambii byla jednou jedna vesnička. Scházela jí elektrická energie, a tak požádali o pomoc v zahraničí. V dialogu s místními zrealizovali čeští technici solární systém na výrobu energie. Místní škola poté mohla vyučovat déle a pumpa ve studni ulehčila celé vesnici život. Kdyby to tak hladce pokračovalo dál, bylo by to jako z pohádky.

Film Pod sluncem tma zachycuje rozhořčení, které se dostavilo po opětovném návratu do vesnice. Její obyvatelé se na novou technologii adaptovali po svém ─ nakoupili černobílé i barevné televize, napojili na síť další domky. Narušili tak původní systém a způsobili tím škody za velké peníze. Hněv Evropanů, kteří jim přinesli světlo úsporných žárovek, je pochopitelným. A plynule prochází do scén, v nichž se trpělivě snaží místní elektrikáře naučit udržovat tento systém.

Není známo, jak na, podle režiséra, „typické projevy české nátury“ zobrazené v dokumentu (čtěte: proudy nadávek následující po zjištění stavu elektroinstalační sítě po zásazích vesničanů) reagují Zambijci, jelikož africká premiéra filmu ještě neproběhla. Zobrazení průšvihů, které někdy provázejí rozvojovou pomoc, nabourává spasitelskou sebeiluzi Evropanů. Bez ohledu na komplikace je podle protagonisty filmu Tomáše Tožičky důležitější vymyslet nějaké udržitelné řešení. Diskuzi uzavřel režisér Martin Mareček: „Nechtěl jsem natočit film o Africe. Ale spíše o Evropě a našich způsobech myšlení.“

23.00 h

V rámci sekce Reality.tv v pátek večer proběhl další workshop vedený Milanem Krumlem. Kruml tentokrát divákům pustil a okomentoval rakouský film Zázrak z Vídně. Snímek se vrací do roku 2008, kdy se v Rakousku a Švýcarsku konalo fotbalové mistrovství Evropy. S úkolem natočit film o Euru se autoři popasovali po svém a natočili fiktivní dokument sledující cestu rakouského mužstva k mistrovskému titulu. Film byl natočený ještě před začátkem šampionátu za účasti skutečných fotbalových profesionálů, kteří se svých rolí komentátorů rakouské cesty ke zlatu zhostili velice věrohodně.

22.10 h

Hledání té správné adresy na cestě za bytovou projekcí Vašeho domácího festivalu má i rozměr poznávací procházky. Po nalezení správného bytu následuje socializace, která však v intimním prostoru není nikterak složitá. Obzvláště když na projekci dorazí osobnost formátu Jiřího Krejčíka.

Devadesátiletý autor se rozhovořil o dokumentu O prvních věcech člověka (1975). Jeho záměr natáčet o špatných pracovních podmínkách žen, které mají za následek zdravotní postižení dítěte, narážel uprostřed normalizace na odpor pohlavárů a i mírnější verze dokumentu skončila po natočení v trezoru. Diváky snímek zasáhl a po jeho zhlédnutí zazněl názor, že rizikové faktory postižení jsou dnes ještě vyšší. Jiří Krejčík následně uvolnil atmosféru a svérázně se divákům představil komentovanou projekcí Úsměvů českého filmu. Diváci, kteří nespěchali za dalším programem, mohli ještě zhlédnout film Maturita v listopadu (2000).

20.11 h

„Práce dnes zastupuje náboženství,“ prohlásil v dokumentu Závod ke dnu Václav Bělohradský. Film na lokálních českých příkladech ukazuje obecnější vzorce a nastavuje zrcadlo nám všem, kteří nejsme schopní nic nedělat.

Vznik filmu byl inspirován ekonomickou krizí a hledáním odpovědi na otázku, co v dnešním světě znamená práce a jak je vnímán ten, kdo ji nemá. I nezaměstnaní se na rekvalifikačním kurzu od lektora dozvídají, že „svět není černobílý, ale má x barev šedi.“

Stejně jako ve filmu, i v diskuzi po něm aktéři Václav Bělohradský, Tomáš Tožička a Ilona Švihlíková jako řešení krize načrtli návrat k lokálnímu oběhu peněz a k soběstačnosti užší komunity. Ostrá kritika se snesla na vlády běžící právě onen závod ke dnu, kterým je snaha o co největší daňové úlevy pro zahraniční investory. Spoluautor scénáře Jakub Patočka po filmu objasnil, že autorům nešlo o vyjádření nostalgie za masovou výrobou a kouřícími komíny, ale o objasnění systémových dysfunkcí.

19.52 h

V rámci sekce Mezi moři představil publicista filmového časopisu Variety Will Tizzard tříčlennou delegaci posluchačů Ateliéru dokumentárního filmu. Elena Deminova, Anna Shmeleva a Timofey Usikov uvedli společný projekt Filmový almanach: Požáry v Rusku čerpající z událostí léta 2010, kdy se v okolí Moskvy rozpoutala vlna ničivých požárů.

Studentská práce, původně zamýšlená jako sociální sonda do nitra člověka v krajní situaci, poukázala na alarmující stav ruské společnost, především na přístup vládních orgánů k řešení společenských problémů.

Zpověď obyvatele, který byl svědkem shoření své vesnice, či marné pokusy místních dobrovolníků získat pomoc od zastupitelstva ukazují vyhroucenou emotivní a sugestivní polohu dokumentu. „Vyšlo najevo, že se nemůžeme absolutně spoléhat na naši vládu,“ odhalují autoři kolektivní pocity solidarity a bezmoci, vyplývající z extrémní situace, čímž reflektují myšlenkové rozpoložení v současném Rusku.

18.30 h

Kino Dukla dnes odpoledne promítlo poslední blok krátkých experimentálních filmů ze soutěžní sekce Fascinace. Fascinaci kromě soutěžních filmů vzbuzoval i zhruba roční syn porotkyně, kterého nechávalo experimentální umění zcela chladným, což se v průběhu promítání projevovalo tím, že volně pobíhal pod promítacím plátnem. Podobně apatický postoj zaujalo i přítomné nemluvně, jež si v sále spokojeně pochrupovalo. Nicméně experimentální filmy si v Ji.hlavě na nedostatek pozornosti rozhodně stěžovat nemusí – svědčil o tom pravidelně přeplněný sál kina.

13.32 h

Čtvrtý den festivalu ve druhém sále DKO otevřel film Šimona Špidly Mrtvá trať ze sekce Česká radost doplněný krátkým předfilmem Ostrov bez Barev od Sofie Thorsen. Následnou diskusi s režisérem vedla Andrea Slováková.

Dílo samé je impresivním pásmem volně plynoucích záběrů řeky Jenisej a divoké sibiřské přírody natáčených na 16mm materiál. Ze Stalinova rozmaru byla před šedesáti lety napříč těmito končinami budována železniční trať. Nesmyslné a nedokončené dílo zaplatily desetitíce dělníků životem.

Režisér přiblížil podmínky vzniku expedičního filmu – nemožnost průzkumu terénu předem, boj s všudypřítomnými komáry, těžký průchod podmáčenými lesy s mnoha kilogramy filmového materiálu na zádech. Slováková ocenila „fyzickou” kameru, která se dostává velmi blízko, i kontrast útržků hrůzných vzpomínek pamětníků znějících jen mimo obraz a kontemplativních obrazů přírody. Poutavou vzpomínkou přispěla také jedna divačka, jejíž rodina měla se sibiřskými lágry kolem železnice osobní zkušenost. A zkritizovala také panující stereotyp o Rusech coby nepořádných chaoticích. Ve městech kolem železnice prý panoval pořádek.

12.50 h

Film o dějinách a postavách, které do nich promítají svou vůli, by mohl být příjemným na dospání intenzivních festivalových dnů. Jenomže autorem pátečního dopoledního snímku byl Basilio Martín Patino, a tak se spánek odkládá. Třetí blok Patinových filmů nabídl snímky věnované jeho průhledné krajině. Dominoval jim snímek Vůdce (1974) mapující kariéru generála Franca a nejdůležitější okamžiky španělské občanské války.

Většina filmů o minulosti je v pokušení zpětně událostem přidat další významy, další zlomové body. Využití výhradně autentických dobových záběrů a komentářů umožňuje se takové spekulativní pasti vyhnout. Dobová hudba, zpívající pochodující vojáci, to vše je spíše konstatováním než pokusem o interpretaci vlastních dějin. Jejich barevnost symbolizovalo také různé kolorování obrazu. Jedním z velice zajímavých momentů bylo zachycení Francovy svatby, která nebyla výhradně soukromou událostí, spíš působila dojmem veřejného představení pro davy oslavující svého válečného hrdinu. Různorodosti dějin se věnovala i diskuze se samotným režisérem, podle nějž je vnímání Franca v současné španělské společnosti stále roztříštěné. „Jak vyučovat takové spletité dějiny na školách?“ bylo jedním z témat diskuze, která jenom zdůraznila potřebu nezaujatých pohledů zpět, do dějin vlastního státu.

12.32 h

V páteční Dílně se představila filmová historička Elena Oroz, která publiku představila téma Obraz generála Franca ve španělské kinematografii (1937–2010). V obecnější rovině se pak touto cestou snažila osvětlit vztah moci a obrazu. Na úvod nastínila dobovou situaci. Franco byl za své vlády doslova všudypřítomný – odkazy na něj byly dokonce i na letácích z lékárny. Dominoval také v médiích a kinech. Výklad doplnily ukázky z dobových propagandistických filmů; zvláštní pozornost byla věnována dílu Rasa, které Franco sám napsal, a jež lze nahlížet jako shrnutí jeho osobních názorů.

Události čtvrtého dne

Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava se dnes dostává za svou polovinu. Jaké jsou události dnešního dne?

Jedinečným hostem Vašeho domácího festivalu bude dnes v 16 hodin režisér Jiří Krejčík, který uvede své filmy Maturita v listopadu a O prvních věcech života. V 18 hodin bude uveden film Mrtvá trať, v 19 hodin Rock života.
Jedna z hlavních osobností letošního festivalu Basilio Martín Patino bude dnes ráno diskutovat po bloku svých filmů Skládání vzpomínek a Vůdce.
Za doprovodu aktérů a tvůrců budou uvedeny nové filmy známých českých dokumentaristů: Epochální výlet pana Třísky do Ruska Filipa Remundy, Závod ke dnu Víta Janečka, Pod sluncem tma Martina Marečka či Film jako Brno, svědectví z blokády neonacistického pochodu, které natočilo šest studentů FAMU pod vedením Víta Klusáka.
Večerní program bude ve znamení nových formátů a překračování hranic dokumentu a fikce. V rámci sekce Reality.TV proběhne dílna Milana Krumla a Doc-fi režiséři představí své projekty Kaiser Kanner Dirigent a Lucie.
Inspirační fórum pokračuje vystoupením indického experta na rozvoj vzdělávání Y. A. Padmanabhy Raa. Zavítejte v 16.00 do DIODu!
Po včerejší debatě po filmu Paroubkové čeká festival další politický vrchol - zavítá na něj ministr zahraničí Karel Schwarzenberg a europoslanec Bernd Posselt. V 18.30 v DIODu budou debatovat s tvůrci filmů Hájek na zámku, Petr v podzámčí, Řekni, kde ti Němci jsou a Mein Kroj.

Dnešní program v DIODU završí zvláštní uvedení nesestříhaného filmu Státní bezpečnosti nazvaného Luxusní večírek 1986. Amatérské video zaznamenává oslavu narozenin tehdejšího předsedy vlády Lubomíra Štrougala a je jedinečným svědectvím o tom, jak se bavili mocní na sklonku komunistické éry.
Ve zvláštním uvedení a za doprovodu režiséra se představí rovněž nový film Vladimíra Michálka EM a ON, v němž o vyhrocené situaci v severních Čechách otevřeně debatují Xavier Baumaxa a EM Rudénko.
Odpočinout očím můžete dát při Radiodokumentu v DIODu či večer v Malém sálu DKO na koncertě Floex.

ČTVRTEK, DEN TŘETÍ

03:00 h

Ani přesunutí a odložení projekce “docu-busteru” Nejlepší film, který byl kdy prodán diváky neodradilo a sál Dukla Reform praskal ve švech i v jednu hodinu v noci.

Z technických důvodů muselo mýt očekávané uvedení nejnovějšího díla známého Morgana Spurlocka přeloženo z DKO do kina Dukla. Projekce se tak posunula na povážlivě pozdní hodinu. Autor filmu nominovaného na oscara Super Size Me je však dosti silným lákadlem - na projekci se přišly podívat i uvaděčky.

Film samotný probíhal ve snad ještě hektičtějším tempu než předchozí Spurlockova díla a simultánní překladatelé se v kabině řádně zapotili. Publikum však přesto film doslova hltalo a sálem se často rozléval smích. Co dělá z dokumentu o zdánlivě nezáživném tématu trhák? Je to především silná osobnost režiséra. Spurlock dokáže za všech okolností udržet humorný odstup a dát dokumentu neuvěřitelný švih. Divák si tak ani nevšimne, že film vlastně k tématu marketingu a product placementu nic moc nového nepřináší.

24.24 h

Ve velkém sále Dukla Reform byl uveden experimentální Film z mobilu - zástupce sekce Mezi moři. Dílo osobně uvedl autor Nedžad Begovič. Film natočený kompletně na mobilní telefon tvoří záznamy všedních rodinných telefonátů doprovázené spontánními obrázky z Balkánu. Rozhovory jsou prokládány malá intermezza v podobě záběrů vtipných nápisů na zdech. Koncept záměrně jednoduchý a přitom originální.

V diskusi, kterou moderoval dopisovatel Variety v ČR Will Tizard, se režisér zamyslel nad “estetikou mobilů”. Mladé generaci uvyklé na YouTube prý nevadí nižší kvalita záznamu - hlavní je pro ni sdělení a nápad. I to autora povzbudilo použít mobil v “hlavní roli” svého filmu. Dosud byl totiž prý ve filmech využíván pouze jako náhražka kamery. Autor prozradil i tajemství úspěchu svého filmu: onemocnět angínou pectoris a nachodit tři tisíce kilometrů. Na závěr pak Begovič ukázal i svůj mobil - trochu se studem: už je přeci jen poněkud zastaralý...

23.07 h

Obraz o tom, jak Česká televize plní svou veřejnoprávní roli, byl diskutován během dílny Nedej se! V ní Pavel Bezouška slovem i obrazem představil svůj dvacetiletý projekt – investigativní pořad zaměřený na ekologické a občansko-právní kauzy. V divokých devadesátých letech jeho tvorbu téměř zastavil konflikt s tehdejším ministrem životního prostředí. „Nekrmit na přání nejvyšších míst,“ zpíval ironický písničkář na začátku dílu věnovanému této interní kauze. A platí to i dnes. Pořad je však více než žalobami a stížnostmi ohrožen neustálým přesouváním v programu a zkracováním stopáže.

Poté se dílna znovu věnovala současným tématům. „Šumava je čistě mediální problém,“ často opakoval v části diskuze o téhle kauze a jejím mediálním zobrazením Vladimír Just. Z publika se ozvaly i otázky, jestli by nebylo užitečné využívat díly pořadu víc a cíleně pro vzdělávací účely. A právě to je nový prostor, který táhle dílna měla osvětlit – ukázat jaké jednoduché, ale důsledné věci jsou potřebné pro fungování demokracie.

22.13

Diváci seděli v sálu a čekali na další z festivalových promítání. Po dvou větách moderátora sebevědomě vyšel na pódium pán v rocích. Nepřidal se do řady tvůrců Rocku života nastoupených vedle sebe v první řadě. Tak bylo všem definitivně jasné, že hlavní postavou tohoto filmu je jedině Olda „Velitel“ Říha z Katapultu. Diváky tak naladil na premiéru portrétu věčně naštvaného rockera, který si dělá, co chce, nemusí se nikomu ospravedlňovat, ani když ho seřve (protože to myslel v dobrém).

Janu Gogolovi se podařilo „Velitele“ zachytit i ve zranitelnějších situacích. Všechny snahy o dloubání se v citech byly zodpovězeny po rockersku. Ani při pohřbu spoluhráče „Dědka“ neustupuje ze svého velitelského postavení. Když mu oznámili smrt dalšího, reagoval krátkou větou: „Dejte mi minutku, hoši, musím si dát pivo.“ Na filozofování se nedá zlákat ani při pivu, ani v téměř historické zkušebně. Pařez zůstává pařezem a nemůže se změnit na lilii. Paradoxně má rocker rád pořádek z Ladových maleb. Otázkou na závěr zůstává, jestli je Velitel Katapultem, nebo až Katapult tvoří Velitele.

Ani v diskuzi se nepodařilo zjistit, jak si představuje budoucnost Katapultu po své smrti. Již za svého života je jeho fotka součástí „oltáře Katapultu“, který je částí výstavy o bigbítové kapele. Žádná z možných interpretací není tou pravou, dá se vnímat jako vážně míněná, stejně jako sebeironie nebo jako jemně morbidní humor.

22:00 h

V pravé poledne zavítala do kina Dukla programová sekce Divoké myšlení se svým jediným filmem Šamani odcházejí. Snímek přibližuje vymírající šamanskou tradici a přírodní léčitelství v indiánských kmenech Jižní Ameriky. Přírodovědec a filmař Pavel Bezouška se dokázal dostat do těsné blízkosti několika šamanů, a mohl tak zblízka dokumentovat jejich léčivé rituály. Ve filmu se na několika místech objevuje informace, že šamani jsou schopni léčit i takové choroby, jako jsou rakovina nebo AIDS. Nejen díky zázračným účinkům léčitelství nebyla v následné diskuzi nouze o dotazy na autora filmu ze strany jak zvídavých, tak skeptických diváků. Na otázku, zda sám autor filmu věří ve schopnost šamanů léčit výše zmíněné nemoci, Bezouška odpověděl, že existuje několik lékařsky doložených diagnóz takových vyléčení.

21:15 h

Prvním zástupcem v sekci Fotokomora se stal slovenský fotograf na volné noze Martin Kollár. Publiku představil několik svých dlouhodobých projektů, které jsou si blízké svým lokálním zaměřením. Autor například ukázal dosud nepublikovaný cyklus z Izraele, do nějž byl vyslán na devítiměsíční stáž. Podařilo se mu zachytit řadu jedinečných až bizarních situací či míst. Ať už šlo o palestinský domek na izraelském území obehnaný mohutnou barikádou či léčitele, který se díky své originální trubkové hypnotizační metodě stal televizní hvězdou. Leckteré fotografie doplnil i zajímavými a vtipnými příběhy. Zvláštní pozornost věnoval obranné architektuře v Izraeli.

Jiným zajímavým námětem byl německý ostrov Sylt – exluzivní rezidence německých boháčů a údajně nejdražší místo v Evropě. Kollár se soustředil na fenomén vtipně odrážející povahu místních usedlíků: všudypřítomné cedule zákazů umístěné i na těch nejnepravděpodobnějších místech.

20:00 h

Ve velkém sále DKO byl uveden film Giacomovo léto ze sekce Doc-fi, která mapuje přechody mezi dokumentem a fikcí. Film doprovodil režisér Alessandro Comodin a producent Paolo Benzi. Na pódiu s nimi stanul i Marek Hovorka, který si možnost uvádět filmy opravdu užívá; loni se k tomu prý vůbec nedostal.

Film sestávající z naprosto banálních okamžiků, které prožívá mladý pár během letního lenošení, je Comodinovou celovečerní prvotinou. (Režisérův předchozí krátký film byl uveden v Cannes.) Představitelé filmu jsou i ve skutečnosti blízcí přátelé a tvůrce je spíš sledoval, než režíroval. V diskusi pak Comodin prozradil, že Giacomo je hluchý, což filmu dodalo nový rozměr. Záměrem tvůrců však nebylo točit film o hluchotě, ale o křehkých okamžicích sblížení, které občas prožívá každý. Předat ony subtilní pocity se skutečně podařilo – žádalo si to však prý velkou dávku trpělivosti a také postřeh, aby správný moment neunikl.

18.40 h

Dokumentaristka a dramaturgyně Andrea Slováková představila společně s producentkou Pavlínou Kalandrovou svůj absolventský film Nadohled, zařazený do sekce Mezi moři.

Dokumentární esej zkoumá vztah dozorce a sledovaného. Osobitým způsobem přitom rozvádí teoretický základ, který režisérka čerpá z knihy Michela Foucaulta Dohlížet a trestat. Nalézá projevy tzv. panoptikálního principu v každodenním životě. Tematicky propojeným liniím tajných agentů, vězení a technologie odpovídají odlišné stylové přístupy. Abstraktní estetika minimalistické vězeňské architektury se prolíná s roztřesenou ruční kamerou, vyvolávající pocit paranoie.

Na základě rozhovorů s osobami, které mají teoretickou či praktickou zkušenost s bezpečnostním sektorem nebo vězeňstvím, dochází autorka k závěru, že dohled je přirozená součást každodennosti, jde však o to, komu tento nástroj slouží.

16.15 h

„Kde je mé dřevo na grilování?“ zařval na začátku filmu Gunnar jde za bohem jeho režisér Gunnar Hall Jensen. Což byl výrok, který diváky čekající na transcendentní příběh o hledání víry a smyslu života, trochu vyděsil. Na druhé straně ironizuje způsob většinového života. Stejně jako postavy v tomto filmu vyšilujeme kvůli nepotřebnostem, zapíjíme úzkost alkoholem a ideálem je život v domě o 200 metrech čtverečních.

V Gunnarovi vyvolaly jiskry v očích mnichů žijících v klášteře ve středu Sahary závist. Tak se s celým štábem rozhodl jejich způsob života vyzkoušet. Jistým způsobem šlo o pouhý útěk od komplikovaného světa. Co přišlo po návratu z kláštera, již film nedopovídá, ale režisér to sdělil osobně. „Pro mne ten film úplně skončil, až když jsem prodal dům, auto a přestěhovali jsme se do jiného města. Manželka skončila v práci a zůstala doma s dětmi. Náš životní standard se snížil, ale skutečně nepotřebujeme vydělávat víc než je nezbytně nutné. A koneckonců vyrovnaný člověk konzumuje méně než neurotický. Nemusí žádnými předměty vyplňovat prázdno v duši.“ Jak dlouhý čas v koptském klášteře přispěl k takovéhle proměně? „Byl jsem tam celkově třikrát vždy na pár týdnů. Jednou úplně sám, poté pouze s kameramanem a nakonec s celým štábem. Také potřebuju meditovat a být úplně sám alespoň 30 až 40 dní v roce. Tomu mně naučili mniši – disciplíně a bytí o samotě.“

Události třetího dne

Třetí festivalový den se program MFDF Jihlava rozbíhá naplno.

Část doprovodného programu se přesouvá na nová místa: 17:30 *Vosto5* Kupé s hosty – Soul Music Club, Dělnický dům, Žižkova 15 / 19:30 *De Facto Mimo* Malá scéna DKO / 00:30 *Tančírna Ondřeje Kobzy* DKO, festivalová Kavárna v lese
Domácí kino začíná právě dnes večer. V 18 hodin můžete navštívit projekci filmu Závod ke dnu, v 19 hodin film Nadohled. Jestli se chcete projekce zúčastnit, pošlete SMS na číslo 608 948 626. Pokud budete mezi prvními, pošleme vám obratem SMS s adresou a přístupovým kódem. Zúčastnit se mohou pouze akreditovaní účastníci. Podoba SMS: NAZEV FILMU 1, pokud půjdete na projekci sami, NAZEV FILMU 2, půjdete-li s doprovodem.
Ve středu do Jihlavy dorazil jeden z hlavních hostů letošního festivalu, španělský dokumentarista Basilio Martín Patino. Dnes ráno v 10.00 v kině DKO I osobně uvede své filmy Torerrillos a Písně pro poválečnou dobu, v nichž reflektuje režim generála Franca.
O půl hodiny později a dvě patra výš v DKO II představí litevský režisér Audrius Stonys svůj snímek Ramin, ve kterém starý muž putuje za hrobem své matky a hledá ztracenou lásku. Jde o jeden z filmů soutěžní sekce středo- a východoevropských dokumentů Mezi moři.
Dnes bude mít premiéru rovněž první ročník unikátního projektu Inspirační fórum, ve kterém dokumentaristé konzultují svá témata s inspirativními osobnostmi z celého světa. Hostem dnešního IF je Carlos A. Aguilera, kubánský básník a spisovatel, který patří k nejmladší generaci tamních autorů, zakladatel dnes již zakázaného časopisu Diáspora(s) žijící v emigraci v zemích střední Evropy. V 16.00 v DIODu se Inspirační fórum otevře veřejnosti.
Premiéru bude mít také nová festivalová sekce Radiodokument, pořádaná Českým rozhlasem. Pásmo komentovaných dokumentů můžete navštívit každý den v 10.30 a 13.30 v DIODu.
Tradiční festivalovou sekcí se stává Doc-fi, která uvádí filmy na pomezí fikce a reality. Giacomovo léto, jehož projekci dnes doprovodí režisér Alessandro Comodin, sleduje pomalu plynoucí odpoledne mladého mileneckého páru. 14.00 DKO I.
Premiérovou sekcí letošního festivalu je také 3Docs. Dnes budete moci zhlédnout snímek Jeskyně zapomenutých snů.
Za účasti dokumentaristy Jana Gogoly ml. se uskuteční projekce filmu Rock života, portrét lídra skupiny Katapult Oldřicha Říhy. V 17.00, opět v DKO I.
Reality.TV je sekce zaměřená na současné trendy v mediální oblasti. V DKO II v 17.30 představí novinář Tomáš Feřtek projekt TV Nova Holky pod zámkem, který se natáčel rok v ženské věznici ve Světlé nad Sázavou.
Dnes v 18.30 v DIODu bude za účasti bývalého lídra ČSSD uveden soutěžní snímek České radosti Paroubkové, doprovozený filmem Vladimír Špidla: Běžec na svém místě ze sekce dokumentů o české politice ZOON Politikon.
Světovou premiéru bude dnes večer v osm hodin v DKO I mít nový filmový román Karla Vachka Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid.
Přesně o půlnoci proběhne ve stejném sále projekce Nejlepšího filmu, jaký kdy byl prodán známého dokumentaristy Morgana Spurlocka, autora snímku Super Size Me.

STŘEDA, DEN DRUHÝ

00.07 h

Ekonom, moderátor talkshow, biotronik či vítězka soutěže miss – výpovědi těchto osobností představují tvář porevolučních let z odlišného úhlu pohledu. Režisér Marek Sklář v Listopadových kometách nevzdává další z řady poct osobnostem, které stály u zrodu nového státního a ekonomického zřízení. Sleduje dobu převratu dnešní optikou.

Osoby plní funkci zástupných znaků pro dobové fenomény jako ekonomická reforma či spekulace v oblasti podnikání a médií. Výběr typologie postav a práce s kreslenou karikaturou prozrazuje autorův postoj, který osciluje mezi nadsázkou a povzdechem nad promarněnou příležitostí.

Kolem osobnosti Valtera Komárka a Tomáše Pfeiffera se po projekci rozpoutala v hledišti vášnivá diskuze, což je důkazem toho, že všechny listopadové komety nevyhasly.

22:30 h

Lucie Králová uvedla projekt České televize, zaměřený na kontroverzní stavby. Výjimečnost konceptu, jehož cílem je otevřít diskusi o současné české architektuře, spočívá ve trojí optice. Vybrané budovy jsou nahlíženy očima architekta, uživatele a okolí.

Projekci dvou dílů z cyklu, Život v konceptu v režii Lucie Králové a Monitor venkova Adama Oľhy, doprovodila delegace architektů, tvůrců a investorů. Akcent na sociální interakci zůčastněných stran se zhodnotil po projekci diskusí s publikem. Na jejím závěru režisérka vyzdvihla význam vzniku autorského snímku v rámci televize.

22:15 h

Druhým filmem v programu sekce Mezi moři byl maďarský film s příznačným názvem Mezi dvěma světy. Snímek zobrazuje nesnadný život uprchlíků v maďarském uprchlickém táboře. Pět hlavních protagonistů, kteří se v nové zemi dokázali relativně dobře aklimatizovat, je ovšem pouze obraz těch šťastnějších z těch, kteří museli proti své vůli opustit svůj domov.

Jak režisér Két Világ Közt v následné diskuzi zmínil, status uprchlíka v Maďarsku dostane průměrně jeden z deseti žadatelů, z nichž mnozí ani netuší, v jaké zemi se nacházejí. Vyhráno ovšem nemají ani ti, kteří azyl dostanou. Sehnat práci a vlastní bydlení se podaří pouhé polovině z nich, a to až poté, co po roce musí tábor opustit.

22.00 h

Hned při úvodní projekci festivalu z cyklu Fascinace praskal sál Dukla Edison jako snad každý rok ve švech. A to i přesto, že nešlo vždy o snadno stravitelná díla. Uvedení se opět ujala osoba z nejzasvěcenějších – dramaturgyně Andrea Slováková, jejíž nadšení pro věc nebylo možné přehlédnout. A jako tradici lze snad označit i značný odliv diváků, kterých po skončení bloku zbyla v sále jen asi polovina. Možná je na vině atraktivní název, jenž pokaždé přiláká nové a nepřipravené diváky...

Shlédnout bylo možno například podmanivou poctu materii celuloidu Liquidator, kouzelný odkaz na Tatiho Prázdniny pana Hulota Tatitude či Jednání – mrazivý průzkum mimiky Adolfa Hitlera v podání různých herců. Potlesk sklidila krátká etuda Tivulm míšyls sáv žydk ,ěntapš im es álěd vtipným střihem rozvíjející krátkou scénu odchodu s práskáním dveří.

19.30 h

Na setkání organizátorů filmových festivalů Festival Identity se sešli zástupci festivalů z celého světa. Celý den se neformálně diskutovalo a čile se navazovaly kontakty. Zmiňme jen několik zajímavých myšlenek. Paolo Moretti z festivalu v Benátkách podotkl, že ne vždy je premiérové uvedení výhrou pro festival a službou pro film. Záleží prý velmi na zaměření akce, očekávání diváků – zkrátka hlavní je, aby film s festivalem "rezonoval". S podnětnými bonmoty přišel Jean Pierre Rehm z festivalu v Marseille. Organizování festivalu připodobnil například k pořádání svatby. Dle něj je festival vyjádřením politického a estetického názoru.

Z dalších témat lze zmínit například námět Marka Hovorky, který se přítomných ptal na hrozby při přípravě programu. Moretti poukázal na přehlížený problém jisté "překoukanosti" programových vedoucích, jejichž vidění filmu se pak může od vidění řadového diváka neúměrně vzdalovat. Další nástrahou je také národní aspekt, kdy se lidé z produkčního a distribučního okruhu znají, což může ovlivnit objektivitu výběru.

19.10 h

Od středy do neděle se i letos koná v rámci MFDF Ji.hlava seminář psaní o dokumentárním filmu Média a dokument určený studentům žurnalistických a filmových oborů.

Workshop dnes začal přednáškou Kamila Fily na téma recenze v deníku a on-line médiích. Populární kritik se s posluchači mimo jiné podělil o své zkušenosti se zpětnou vazbou, kterou dnes čtenářům umožňují on-line média ve formě komentářů. Po konci přednášky byl lektor odměněn potleskem studentů.

Ve čtvrtek jsou na programu přednášky zahraničních lektorů Trulse Lie (Norsko), Willa Tizarda (USA) a Eleny Oroz (Španělsko).

16.43 h

V nejvyšším patře budovy Festivalové galerie se ve dvou místnostech Laboratoria otevírají brány do zprostředkované reality, nahlížené prizmatem fotografie, audiovizuálního záznamu a interaktivních médií. Stálá expozice nabízí série fotografií Jana Daňhela provádějících sondu do oblasti přírody a sexuality. Nástroj Camera Altera Michala Kindernaye pořizuje na základě exaktních měření záznam atmosféry místa. Mřížka Filipa Cenka a Terezy Sochorové kombinuje princip diapozitivu a instalace. Ve vedlejším interaktivním sále tak nabývá přístroj kromě funkce zprostředkovatele roli spolutvůrce.

Videoinstalace v Laboratoriu se každodenně obměňují. Dnes mohli návštěvníci vidět čtyři obrazovky nabízející simultánní vhled do abstraktních, meditativních a reportážních světů. Projekt Louise Hendersona Procházka s Nigelem reprezentuje Velkou Británii. Vertikálně dělený obraz uvádí do souvislosti archivní černobílé fotografie vlevo a barevný současný audiovizuální záznam v pravé části obrazu. Na základě asociací, grafických a tematických podobností nalézá ve čtyřech tematických blocích věnovaných architektuře, umění, přírodě a technice, nové vztahy mezi minulostí a přítomností.

Události druhého dne

15. ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava má za sebou slavnostní zahájení, jehož hosty byla dvacítka českých dokumentaristů, autorů projektu 24.

Co čeká diváky druhý festivalový den?

Dnešní filmový program otevře v 16 hodin v Dukle Edison blok Fascinací doprovozený komentářem dramaturgyně Andrey Slovákové.
Na počest sedmdesátých narozenin významného českého dokumentaristy Rudolfa Adlera bude v 17.00 v Reformu uveden blok Metamorfózy dokumentaristického portrétu. Ukázky z filmů Ztišení (1969), Majstr (1974), Poutník. – Fotograf Josef Koudelka (1991) a Helga W – Maluj, dokud vidíš (2007) bude komentovat sám režisér.
Jana Počtová doprovodí v DKO I. ve 20.00 svůj film Generace Singles, který ukazuje problematičnost současného trendu života bez stálého partnera. Diskuzi po filmu povede ředitel festivalu Marek Hovorka.
Film Mezi dvěma světy o azylantech čekajících v zajišťovacích zařízeních na takřka jisté vyhoštění doprovodí dvoučlenná delegace ve složení Viktor Oszkár Nagy a producentka Sára László. Ti osobně přiblíží atmosféru v místech, kde zoufalí lidé každodenně usilují o nový život. Dukla Edison, 20.30.
Večerní program nabízí návrat do revolučních dní listopadu 1989. Ty vynesly na politické výsluní ekonoma Valtra Komárka, který vzpomíná na divoké přelomové období v dokumentu Listopadové komety. Film doprovodí jeho autor Marek Sklář ve 22.30 v DKO I.
V doprovodném programu můžete zavítat do festivalové Kavárny na náměstí na autorské čtení Ireny Obermannové či do Soul Music Clubu na hravé vystoupení Kubatka.
Dnes probíhá také setkání organizátorů filmových festivalů Festival Identity a začíná dílna psaní o dokumentárním filmu Média a dokument určená studentům humanitních věd. Bohatý je rovněž středeční industry program Institutu dokumentárního filmu.

ÚTERÝ, DEN PRVNÍ

Jubilejní patnáctý ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava 2011 začíná právě dnes. Jaký je jeho první den?

Festival je tu! Místa jeho dění se zahalují v elegantních sukýnkách, včetně nového prostoru-překvapení, kterým je Festivalová galerie na Masarykově náměstí.
Ve Festivalové galerii najdete výstavní prostor Fascinací Laboratorium, které je plné fotografií, objektů a videoprojekcí, a výstavu Nejkrásnějších festivalových plakátů. Výstavy budou dnes otevřeny od 15 do 20 hodin, v následujících dnech je budete moci navštívit od 10 do 20 hodin.
Dnes v Laboratoriu poběží videoprojekce Procházka s Nigelem, Úsvit, Na cestě domů a Extrémní lyžování.
Všechny prostory jsou již připraveny a zatím tiše čekají na první návštěvníky. V 15 hodin se pro vás otevře akreditace ve Festivalovém centru. V následující dny se budete moci akreditovat od 10 do 22 hodin.
Během dne proběhne 2. Setkání na podporu kultury. Zástupci měst zde budou hovořit o podpoře kultury ve svých městech v uplynulých deseti letech a o vizi pro deset let následujících. Setkání zakončí projekce filmu Nesvatbov Eriky Hníkové.
Do začátku Slavnostního zahájení bude dokončeno zahalování jihlavského Prioru. Na šest festivalových dnů tak „zmizí“ jedna z nejkontroverznějších staveb naší republiky.
Slavnostní zahájení festivalu proběhne od 20.00 v sále DKO I. Režie večera se tradičně ujme Jiří Havelka a Ondřej Cihlář z Vosto5. V rámci večera bude předána Cena HBO a Cena Respektu.
Hosty Slavnostního zahájení bude mimo jiné většina režisérů, kteří spolupracovali na natočení dokumentárního filmu 24, jehož světovou premiéru diváci po zahájení festivalu zhlédnou.
Dnes se také začínají naplno rozbíhat aktivity Industry programu Institutu dokumentárního filmu.