Sekce Fascinace má své místo v programu MFDF Ji.hlava již čtvrtým rokem. Její součástí je světová soutěž, přinášející krátké experimentální dokumenty z celého světa z posledních dvou let, reprezentativní přehlídka nejnovějších českých experimentů Exprmntl.CZ, retrospektivy (na 15. MFDF Ji.hlava těmi experimentálními Průhlednými bytostmi byli Lillian Schwartz, Albrecht Viktor Blum a Bill Viola) a off-screen prostor Laboratorium.  

Následující text přestavuje světovou soutěž. Pro filmy v ní je důležitá navázanost na realitu – pracují s dokumentárním nebo dokumentačním východiskem, ztvárňují skutečný příběh anebo zpracovávají rodinné filmy, archivní či nalezený materiál, ale experimentují s výrazem, pohrávají si s obrazovými i zvukovými vyjadřovacími prostředky a materiálem filmu či vlastnostmi videa.

Osobní paměť a příběhy nalezené v privátním okruhu autora prostoupily mnoha fascinujícími obrazy. Japonský režisér Kawaguchi Hajime, který Ji.hlavu již dvakrát navštívil, zkoumá zobrazování při různě prodlužených expozičních dobách a v hypnotickém Dobrou noc, sladké sny evokuje filmem fázi usínání. Kolekce paní Florestiny vypráví příběh kolekce šatů neworleanské švadleny, animátorky Hellen – autorky filmu, která byla zavražděna ve svém domě, a hurikánu Katrina, jenž poznamenal život rodiny i materiál filmu. Ztrátu blízkého člověka tematizuje i film Kruh, jehož režisérka Minna Parkinen festival navštívila. Diváci na festivalu viděli také Rodinný film Johna Pricea, který v roce 2010 v Ji.hlavě vyhrál Cenu pro nejlepší experimentální dokument. Privátní prostor zobrazil ve svém Podkroví legendární americký režisér flicker filmů Ken Jacobs, svojí mistrovskou metodou, propracovanou v desítkách filmů, vytváří třírozměrnou iluzi svého ateliéru.

Tematicky do veřejného prostoru vstoupilo několik filmů, které se kriticky obrací k vybranému společenskému fenoménu anebo aktuálnímu problému. Guli Silberstein se ve snímku Re-forma opět zaměřuje na přenos obrazu, jeho kompresi zpřítomňuje v manipulaci s video záznamem několika událostí: protestů v Londýně, demonstrací v Káhiře, tsunami v Japonsku. Upoutává tak pozornost na povahu mediovaných událostí a jejich možná zkreslení. Mezi-světy se noří do napětí mezi komfortním životem mocných a pravidly otrockého podřízení. Na cestě k moři putuje režisér Tao Gu na místo postižené největším zemětřesením v Číně. Archeo 29 se zaměřuje na moment těsně před Velkou hospodářskou krizí v roce 1929 a představu posledních chvil blahobytu skládá z obrázků vystřižených ze zábavného magazínu. Hortus Harare ukazuje botanickou zahradu v hlavním městě Zimbabwe, která je jediným kusem přírody nepoznamenaným čtrnácti lety občanské války – režisér Andreas Wutz byl hostem festivalu.

Autoři využili záznamy reality i pro pohrávání si s žánry, jako třeba James T. Hong, který v antiutopické vizi kolonizace Země mimozemskou civilizací vytváří sci-fi mockument Konec přenosu. Porotce sekce Opus bonum film osobně uvedl. Vizuálně strhující jsou hry Tomonari Nishikawu s filmovým materiálem a klasickým postupem několikanásobné expozice a maskování: Šibuja – Tokio a Tokio - Ebisu. Studená hlína, pustina rozpouští motiv odcházení do měkkých obrysů krajiny a nekonkrétní postavy, Likvidátor narušuje uspořádání prostoru na záznamu města zvýznamněním stop rozkladu, které na filmovém materiálu zanechal čas, poslední film proslulého francouzského experimentátora Jacquese Perconteho Po požáru deformuje obraz krajiny poznamenané obrovským ohněm a italská skupina Flatform ve zdánlivě realistických kompozicích provádí další ze svých narativních přesmyček Pohyby nemožného času.