GYUMRI

O FILMU

Arménským městem Gyumri otřáslo 7. prosince l988 ničivé zemětřesení, jež si dle oficiálních údajů vyžádalo na 25 tisíc obětí, přičemž neoficiální dohady hovořily až o 70 tisících. Více než třetina mrtvých byly děti. Většina truchlících rodičů reagovala na bolestnou ztrátu tím, že začali dávat nově narozeným dětem jména po zemřelých sourozencích. U řady z nich tento fakt vedl k problémům s identifikací a dodnes mnozí věří, že duše bratra nebo sestry žije s nimi či přímo v nich…

Tvůrci

Ocenění

  • Cena CULT – Cinema Della Realta, MFF v Římě 2008

O režisérce

Jana Ševčíková

Jana Ševčíková se narodila v Praze v roce 1953. V roce 1984 absolvovala na Katedře dokumentární tvoby pražské FAMU filmem Piemule, etnografickým esejem zachycujícím život českých emigrantů v Rumunsku. Následující dokumentární film Jakub (l992) ve svém obrazovém svědectví vypráví o zakarpatské menšině, která se přestěhovala z rumunského Vargaše na Tachovsko do Čech. Třetím dílem volné trilogie je film Starověrci (2001) o životě nábožensky založené komunity v zapadlých rumunských vesnicích na břehu dunajské delty. Všechny tyto filmy byly realizovány ve vlastní produkci. Dalším snímkem bylo pak Svěcení Jara (2002) o japonském choreografovi a tanečníkovi Minu Tanakovi. Gyumri je zatím posledním režisérčiným dokončeným filmem. Tento film začínala opět sama.

Velká část autorčiny tvorby si získala uznání v zahraničí. Už její absolventský film Piemule byl oceněn v maďarském Rábu a v rumunském Tirgu Mures. Jakub získal Prix de Jury des Universités a Prix de la Direction régionale des Affaires culturelles d'Alsace na MFF ve Štrasburku (1994) a cenu Filmkaja za nejlepší dokument na MFF ve švédské Uppsale. Starověrci dostali Zvláštní uznání Ekumenické poroty na 50. MFF v Mannheimu a Heidelbergu 2001 a Cenu FICC Don Quijote na 42. MFF Krakov. Svěcení jara získalo Cenu diváků na 6. MFDF Jihlava a je zařazeno do prestižního výběru porevolučních českých dokumentů České filmové a televizní akademie, z nichž tři nejlepší budou oceněni na nominačním večeru Českého lva. Gyumri získalo cenu CULT – Cinema Della Realta na letošním MFF v Římě.

Ostatní tvůrci

Galina Šustová - producent

Galina Šustová se narodila v roce 1963 v Praze. V roce 1985 nastoupila jako asistent produkce do tehdejší Československé televize (kde jako zástupce vedoucího výroby pracovala třeba na snímku Jany Ševčíkové Tulakóna). Od roku 1989 působila v ČST jako samostatná produkční zejména na dokumentárních filmech nebo pořadech pro děti a mládež. V roce 1991 založila vlastní produkční společnost Produkce GAGA, kterou vede dodnes. Věnovala se zpočátku zakázkové tvorbě pro komerční i veřejnoprávní televize. Produkce GAGA má ovšem i řadu vlastních produkčních aktivit. V její produkci vznikly filmy Ivana Vojnára Cesta pustým lesem (1997), Porotci a básníci. i (2000) a Lesní chodci (2003). S Martinem Ryšavým zase pracovala na Sibiř – duše v Muzeu (2001) a Afoňka už nechce pást soby (2004).

Jaromír Kačer - kamera

Jaromír Kačer se narodil v roce 1961. Již během studií kamery na pražské FAMU na sebe upozornil prací na školních snímcích Tatínek neprotestoval (r. Jakub Suchý), Lichá směna (r. K. Snop) Vlček (r. Z. Tyc) a animovaným Tady (r. M. Pavlátová). Na svou dřívější spolupráci s režisérem Zdeňkem Tycem navázal i v celovečerním snímku, obrazově propracované (černobílá kamera) baladě i (1989), jednom z nejvýraznějších filmů končících osmdesátých let vůbec. Po studiích působil v dokumentárním stejně jako ve hraném filmu. Spolupracoval třeba s Jaroslavem Hyklem (Archa Noemova, Róza, strážné strašidlo, J. Váchal - Magie dřevorytu), nebo s Ivanem Vojnárem (V zahradě, i). S Vojnárem natočil i jeho celovečerní snímek Cesta pustým lesem (1997), u nějž se podílel i na scénáři (za tento film byl rovněž nominován na Českého lva). Společně s Divišem Markem vedl kameru (exteriéry) u Sentimentu Tomáše Hejtmánka (2003). Pracoval i v divadelní oblasti – na filmových dotáčkách pro představení Laterny Magiky (Mínotaurus). S Janou Ševčíkovou spolupracoval před Gyumri několikrát (Jakub, Svěcení jara, Starověrci).

Anna Ryndová - střih

Anna Ryndová se narodila v roce 1977 v Praze. U filmu začínala jako klapka, skriptka a později jako asistentka střihu. V roce 2002 absolvovala Katedru střihové skladby na FAMU. V současné době spolupracuje převážně na dokumentárních filmech. Podílela se na celé řadě projektů, například Půl čtvrté (2006, režie Tomáš Hodan), Salve Moravia - Jižní Morava Zpívaná krajina (2008, režie Břetislav Rychlík), Angola snů a skutečností (2008, režie Tomáš Hodan) nebo My a Matterhorn, Matterhorn a my (2008, režie Bernard Šafařík). Spolupracovala i na několika krátkometrážních hraných filmech, například Nemůžem usnout (2001, režie Václav Kadrnka) nebo Lidé z autobusů (2002, režie Václav Kadrnka). Z animovaných filmů pak Havran (1999), Podobizna (2001), Pelargonie (2005, režie Lucie Sunková) a Kontakt (2004, režie Martin Duda).

Jaroslav Jehlička – zvuk

Jaroslav Jehlička se narodil v roce 1966 v Ústí nad Labem. V začátcích své kariéry se věnoval především hudební a divadelní produkci. Zvučil v klubech jako Bunkr nebo Borát, pracoval pro někdejší Radio Stalin (dnes Radio 1). Zvukovým mistrem byl i například v divadle v Celetné. Jako filmový zvukař má za sebou mnoho hraných i dokumentárních projektů české a zahraniční produkce. Ze zahraničních se podílel třeba na Skutečném příběhu Anny Frankové (2001) nebo Dětech Duny (2003). Vedle několika televizních seriálů spolupracoval opakovaně s Pavlem Markem (Romové a hudba nebo Silvestr 2000). S Janou Ševčíkovou se před Gyumri sešel již při práci na Starověrcích.

Kateřina Pavlovská - zvuk

Kateřina Pavlovská se narodila v roce 1982. Po ukončení studia na gymnáziu v Lounech byla přijata na Katedru zvukové tvorby FAMU, kterou absolvovala na podzim 2007. Pracovala pro Český rozhlas Leonardo a Český rozhlas Online (spolupráce na projektu Odhalení). Od ledna 2008 pracuje v institucích EU v zahraničí.

Pavel Dvořák – zvuková postprodukce

Pavel Dvořák je absolventem katedry zvuku na ČVUT v Praze. Jako mistr zvuku pracuje v České televizi i na samostatných filmových projektech. Vedle Jany Ševčíkové spolupracoval například s Jaromilem Jirešem, Ladislavem Rychmanem, Viktorem Polesným, Martinem Hollým, Jurajem Jakubiskem, F. A. Brabcem, Dušanem Kleinem nebo Adolfem Zikou (mj. i na celovečerním portrétu známého českého fotografa Jana Saudka z roku 2007). Pracoval i na zvukovém mixu Brabcovi Kytice, který byl oceněn Českým lvem. Na Oscara pak byl nominován snímek režiséra Arva Iha Medvědí srdce, u nějž vedl zvukovou režii. Zabývá se i zvukovou režií baletních představení nebo mixem hudebních televizních přenosů. Na zvuku filmů Jany Ševčíkové se podílí od roku 1986 – z posledních let především na Starověrcích a právě Gyumri.

Alan Vitouš – hudební spolupráce

Český perkusionista a multižánrový umělec Alan Vitouš (1946, Praha) vystudoval Konzervatoř v Praze, obor bicí nástroje. V letech 1962-1965 působil v nejslibnější české jazzové kapele všech dob JUNIOR TRIO s bratrem Miroslavem Vitoušem a Janem Hammerem. Začátkem osmdesátých let s spolupracoval Jiřím Stivínem a r.1985 založil vlastní soubor VITOUŠ TRIO s Janou Koubkovou a Vojtěchem Havlem. Na přelomu 90. let vystupuje s japonským tanečníkem Min Tanakou (Praha, Tokyo) a navrací se ke spolupráci s Miroslavem Vitoušem (CD Alan Vitouš featuring Miroslav Vitouš 1990, turné po Evropě a Japonsku 1990, Struny podzimu, Praha 2003). V letech 1992-1994 koncertoval a nahrával s francouzským hudebníkem Miquelem Montanarem v rámci projektu "Východní vítr". Společný projekt s čínskou pěvkyní Song Feng Jün získal druhou cenu na prestižní hudební soutěži v Šanghaji v roce 1995. Od roku 1989 spolupracuje Alan Vitouš s hercem Jaroslavem Duškem (divadlo Vizita) a je rovněž kmenovým členem projektu Slet bubeníků. Jednorázové projekty: Má Vlast 2002, Druming Bach 2005 (uvedeno v rámci festivalu Struny podzimu). Hudba k filmu a dokumentárním snímkům Viktora Polesného, Majky Šandové, Pavla Kouteckého, Jany Ševčíkové a dalších.