Martin Švoma: Karel Vachek etc.

autor: Martin Švoma
odpovědný redaktor: Vít Janeček
technická redakce: Ján Kula
výtvarná redakce: Juraj Horváth
nakladatelství: Nakladatelství AMU, MFDF Jihlava
rok vydání: 2008
počet stran: 312
korektura: Kateřina Havránková
ISBN: 978-80-7331-122-3


 

VYPRODÁNO


Cena: 359



 

Kniha je prvním pokusem o komplexní pohled na tvorbu režiséra Karla Vachka. Snaží se především podat maximálně přehlednou informaci o jednotlivých filmových projektech a genezi jejich motivů, stejně jako vystopovat jejich vzájemné souvislosti a poopravit tím dosavadní častá interpretační nedorozumění a nepřesnosti opakující se v některých kritických textech. Činí tak klasickou monografickou formou, která je doplněna nejen fotografiemi týkajícími se filmové tvorby, ale i ukázkami výtvarných artefaktů režiséra a jeho blízkých a malou antologií nejzajímavějších reflexivních textů. Dokládá tím šíři režisérova tvořivého myšlení, nekompromisních postojů a významné stopy, které navzdory časté nepřízni okolností zanechává v české kultuře.


„Moderní umění je mimo jiné kanálem, kudy do života vstupuje vědomí originality a diverzity jako cosi, co má svoji hodnotu. V tom má mnoho společného s ekologií a jejím pojetím kvality života. Oblast filmu jako celek však v této otázce sleduje zcela jiné tendence. V jiných uměleckých oborech lze sotva spatřit tak samozřejmé vynakládání miliard na zcela předvídatelné věci, aniž by to někoho pohoršovalo, a naopak, sotva jinde spatříme tolik pohoršení nad artefakty a přístupy, které ze světa předvídatelného vykračují dál a jinak než s krajně obezřetnou opatrností.

Pro usedlé, v estetice biedermeieru zakotvené české podmínky toto platí dvojnásob. O to víc filmová tvorba spoluzakladatele československé nové vlny šedesátých let Karla Vachka (*1940) dokazuje, že umělecká moderna v oblasti filmu může být a je živá do dnešních dnů i u nás a může nabývat zcela originálních podob, které se ve svém postoji nakonec i samotné moderně vymykají: Vachkovy filmy navazují na nejhlubší tradice světového umění a myšlení a jedním z mnoha klíčů k nim se stává forma románu, kterou on sám ne nadarmo často mezi svými východisky zmiňuje. Koneckonců významná díla světové literatury jsou explicitně zabudována i do titulů většiny jeho filmů. Naplněnou ambicí velkých románů je filozofická výpověď o světě, což je úběžník vlastní i Vachkově filmové tvorbě. Metoda i téma se v nich překrývají: inscenace v jeho filmech probíhá v odkryté, viditelné poloze, a stává se tak metaforou otevřeného myšlení, radostné tvorby a otevřené společnosti, což jsou všechno pojmy, které implicitně spoluvytvářejí Vachkovu vizi světa, v němž se dá žít. V tomto smyslu je i esteticky v pořádku, má-li Vachek status 'dokumentaristy' - jeho filmy jsou dokumenty utopie, kterou doba dosud nezrodila, jakkoli zárodky její přítomnosti jsou něčím, co nás stále provází – byť to třeba vidíme častěji umírat, nežli růst. I to je tématem jeho filmů.“ Vít Janeček

Viz také recenze v Cinepuru č. 62.