Bill Nichols: Úvod do dokumentárního filmu

autor: Bill Nichols
odborná redakce: Andrea Slováková, Petr Kubica, Václav Kofroň
výtvarná redakce: Markéta Jelenová
překlad: Kateřina Kleinová
rok vydání: 2010
vydavatelství: Nakladatelství Akademie múzických umění & JSAF / MFDF Jihlava
počet stran: 320
ISBN: 978-80-7331-181-0


 

VYPRODÁNO


Cena: 360



 

Klíčová kniha teorie dokumentárního filmu. Je sestavena na základě odpovědí na osm otázek, například - jak se dokumentární filmy liší od ostatních druhů filmu a jaké žánry dokumentu známe. Definuje základní pojmy a zároveň zavádí jednoznačné kategorie, které pomáhají v orientaci v různorodé dokumentární kinematografii. Odpovědi na otázky formuluje jednoduše, s podporou mnoha příkladů; kniha je ideální učební pomůckou. Nichols zároveň uvádí vlastní koncepci šesti modů dokumentárního filmu (dopracovaná oproti původním čtyřem, které uvedl v knize Representing Reality). Kniha se na akademické půdě stala jednou ze základních teoretických koncepcí dokumentárního filmu vůbec.


 

Úvod do dokumentárního filmu

Některé dokumenty si kladou za cíl vysvětlit nám podstatu určitých aspektů světa. Analyzují problémy a navrhují řešení. Pokoušejí se nás přimět, abychom aktivně podpořili jeden postoj na úkor jiného. Jiné dokumenty nás vedou k tomu, abychom aspektům světa rozuměli hlouběji. Pozorují, popisují nebo poeticky evokují situace a interakce. Prostřednictvím svých reprezentací se snaží obohatit naše chápání aspektů žitého světa. Komplikují naše lpění na určitých postojích tím, že jistotu podkopávají svou složitostí či pochybnostmi.

Abychom mohli věci začít řešit, potřebujeme vysvětlení. Pokud víme, co je příčinou chudoby nebo sexuálního zneužívání, znečištění životního prostředí nebo války, můžeme začít pracovat na nápravě. Potřebujeme empatii a vhled, abychom pochopili smysl a důsledky svých činů. Jednání závisí na hodnotách a hodnoty jsou zpochybnitelné. V sázce jsou lidské životy. Porozumění, stejně jako kritický pohled, ústí ve vysvětlení, politické strategie a řešení. Sociální herci nejsou figurky na šachovnici, ale živí lidé.

Dokumentární tvorba vytváří tradici, která se někdy nedokonale, někdy výstižně právě tímto zabývá. Postupuje kupředu v návaznosti na všechna předešlá díla, pojmenovává témata, prozkoumává situace, vtahuje diváky do problematiky způsoby, jež umí poučit i potěšit, dojmout i podnítit k činu. Její historie patří budoucnosti a tvůrčím snahám, které se teprve uskuteční. Právě tato budoucí díla rozšíří nynější tradici a přispějí k utváření budoucího světa.