Sborníky Do

Sborníky teoretických a kritických textů o dokumentárním filmu Do reflektovaly pohyblivé hranice „dokumentu“ a jeho přesahy k ostatním filmovým i uměleckým formám. Sborníky odrážely programovou stavbu jednotlivých ročníků festivalu (od roku 2003) a zároveň do českého kontextu vnášely základní texty zabývající se dokumentární tvorbou.

 

Sborník DO I / 2003

Teoretické a kritické texty v DO se týkají dokumentární tvorby v těch vymezeních a přesazích, jak kategorii „dokument“ vnímá jihlavský festival – především tedy v neustálém překračování hranic k ostatním filmovým i uměleckým druhům. DO zaplňuje mezeru v reflexi dokumentárního filmu, ale především si definuje svoje dva cíle – mapovat a objevovat impulzy k soudobému promýšlení pole dokumentární tvorby. V roce 2003 uvedl festival soutěžní sekci dokumentů ze střední Evropy Mezi moři. Texty Zory Hlavičkové a Jenő Szűcse se věnují historickému, geopolitickému a kulturnímu vymezení tohoto regionu. Průhlednou bytostí je jeden z nejdůležitějších kanadských experimentálních režisérů Mike Hoolboom. Historické průhledy se vrací k dokumentární tvorbě Sergeje Paradžanova či Drahomíry Vihanové, několik textů upozorňuje na zajímavé knihy. V prvním čísle DO najdete i básně Jonase Mekase a klíčový text o tvorbě Alexandra Hackenschmieda, avantgardního tvůrce československého původu.

Sborník DO II / 2004

Druhý sborník DO, rozšiřující hranice myšlení o dokumentárním filmu, přináší sešity věnované tvorbě výjimečných autorů: dánského režiséra, básníka, spisovatele a sportovního komentátora Jørgena Letha, klasika evropské filmové moderny, iniciátora nového německého filmu, režiséra a esejisty Alexandra Klugeho, kubánského avantgardního režiséra politických dokumentů Santiaga Álvareze, významného autora antropologických filmů, představitele francouzského cinéma vérité, režiséra širokého záběru Jeana Rouche či amerického provokatéra Michaela Moora. Obsahuje původní teoretické stati, rozhovory, kritiky. Sborník je rozdělen do monotematických sešitů, z nichž některé jsou přímo propojené s aktuálním ročníkem festivalu, další jsou naplněny původními i překladovými texty zásadními pro uvažování o dokumentárním filmu. V teoretickém sešitu se dočtete o metodě found footage anebo sémio-pragmatickém přístupu Rogera Odina. V přesahových kapitolách se představuje významný kulturně-společenský časopis šedesátých let Tvář.

Sborník DO III / 2005

Významné osobnosti světového dokumentu jsou zviditelněny retrospektivními profily jako Průhledné bytosti a sborník DO je rozšiřuje textovými otisky. Představuje se vůdčí osobnost argentinského politického filmu 60. let 20. století, legendární režisér Fernando Solanas, výjimečná japonská režisérka Naomi Kawase, československá exilová autorka Jana Boková, klíčová postava amerického found footage filmu Bruce Conner a čelní představitel jugoslávské nové vlny, tzv. černého filmu Želimir Žilnik. Mapu východoevropského prostoru a jeho autorského zastoupení opět konkretizuje sešit Východní stříbro. Novinkou jsou překladové texty partnerských časopisů ze střední Evropy. Kapitola Teorie uvádí kapitolu z důležité knihy amerického teoretika Carla Plantingy. Podstatná kapitola k páteřní sekci festivalu (která se vtiskla i do jeho výtvarné tváře) rámuje a analyzuje český exilový dokumentární film, její rozprostření do textových výstupů zviditelňuje naprosto odlišné vyrovnávání se filmařů s exilovou zkušeností, zpracovávání vztahu k původnímu domovu, reflektování důvodů odchodu, ale rovněž jinakost dialogu s novým prostředím a tvůrčími podmínkami v něm.

Sborník Do IV / 2006

V korespondenci s programem desátého ročníku festivalu zprůhledňuje DO tři bytosti – tři odlišná vztahování se k esenci dokumentárního filmu: literární, přesný a velkolepý Manoel de Oliveira, akční, sociální i punkový Khavn de la Cruz a poeticko-mystický etnograf Nicolás Echevarría. U Oliveiry můžete porovnat pohled jeho domácí portugalské, pak české a americké kritiky. Khavn se představí nejen v rozhovoru a rekapitulačním rozkrytí jeho tvorby, ale i vlastní manifestací: jeho manifest není zásadně revoluční, dobře však ilustruje stav a potřeby kinematografie ve východní Asii, a taky je svědkem aktualizace možností digitálního videa. Echevarría se představuje jako bard indiánského filmu, pragmatik i nadrealista. Sešit Východní stříbro se zaměřil na balkánskou dokumentární tvorbu. Negativní propaganda se věnuje propagandistickým dokumentům z produkce Československé televize v období normalizace. K oslavě desátého ročníku festivalu napsal Karel Steigerwald divadelní hru inspirovanou ústředním mottem festivalu: Nikdy nebylo líp. V režii Vladimíra Morávka byla uvedena v kavárně Slavia a ve sborníku DO uveřejňujeme její text. Z nalezených novinových titulků vzniká provokativní Dokupoezie všednodennosti. Poprvé se DO otevírá i zahraničním čtenářům: Anglický sešit přináší vybrané texty o východoevropském dokumentárním filmu.

Sborník DO V / 2007

Filmový komentář jako napínavá epická báseň s jemně přesným jazykem a mrazivými obrazy za slovy, konfliktní hledání místa a funkce dokumentu v české a slovenské společnosti prohlášeními Karla Vachka, Věry Chytilové, Petra Kerekese či Zuzy Piussi v dramatické i meditativní dokukoláži, teoretizování vztahu obrazu a zvuku v podrobné studii nebo první původní český text o mezinárodních koprodukcích ve vztahu k českému dokumentu – různým jazykem přistupují autoři ke zkoumání dokumentární kinematografie, různá témata v rámci dokumentu vzbuzují jejich touhu po analytickém a kritickém zpracování – kus této různosti nabízí i páté číslo sborníku kritických a teoretických textů o dokumentu DO. Průhlednými bytostmi jsou jeden z nejvýznamnějších francouzských režisérů Chris Marker a německý esejista, režisér a výtvarný umělec Harun Farocki. Teoretický sešit přináší překlad textu významného amerického teoretika Carla Plantingy a na závěr opět pro zahraniční čtenáře Anglický sešit.

Sborník DO VI / 2008

Hraniční oblasti dokumentárního filmu byly pro jihlavský festival vždy důležitým průzkumným polem. Od roku 2003 vznikla pro hybridní podoby dokumentu samostatná sekce Fascinace. Průhledem konceptu modernity a postprodukce se na tyto filmy podíval i sborník DO. Průhlednou bytostí je americký dokumentarista a významný představitel direct cinema Frederick Wiseman, který během čtyř desetiletí téměř k dokonalosti propracoval observační metodu a práci se střihem, jímž do nezúčastněných sekvencí vnáší kritiku a ironii. Texty o jeho tvorbě doplňují jeho vlastní úvahy o střihu. Promýšlí, jak jedenapůlhodinovou scénu vyprávět v několika minutách nebo jak zvolit pro každý film k němu vhodný typ střihu. Kapitola k sekci Od feminismů k maskulinitě a prostory mezi uvádí reflexi tvorby Yvonne Rainerové či Carolee Schneemannové i užitečný text definující filmové žánry z těchto meziprostorů.