Poroty a ocenění

MFDF Ji.hlava tradičně udílí tato ocenění:

• Nejlepší světový dokument v soutěžní sekci Opus bonum
• Nejlepší dokumentární film střední a východní Evropy v soutěžní sekci Mezi moři
• Nejlepší český dokumentární film v soutěžní sekci Česká radost
• Nejlepší experimentální dokument v soutěžní sekci Fascinace
• Cena Doc Alliance (cena je udělena na jednom z festivalů sdružených v Doc Alliance)
• Cena diváků
• Cena za přínos světové kinematografii
• Cena Respektu

Sekce OPUS BONUM

vybírá pozoruhodný dokumentární film roku z různorodé kolekce reprezentující tendence světového dokumentu; všechny filmy jsou podstatné, a tak festival nabízí další hru: jeden porotce vybere jeden film, dílo zářivé.

NEJLEPŠÍ SVĚTOVÝ DOKUMENT 2011
Ztracená země / Territoire perdu, Belgie 2011 / Režie Pierre-Yves Vandeweerd

Sekce MEZI MOŘI

je soutěžní sekcí, která reprezentuje země a národy střední a východní Evropy, teritorium jejich vzájemných dějinných, politických či kulturních vztahů.

NEJLEPŠÍ DOKUMENTÁRNÍ FILM STŘEDNÍ A VÝCHODNÍ EVROPY 2011
Bakhmaro / Bakhmaro, Gruzie - Německo 2011 / Režie Salome Jashi

Sekce ČESKÁ RADOST

jako prestižní výběr českých dokumentů není jenom soutěží o nejlepší z českých filmů, ale je především oslavou jeho různosti v objevování nových témat i v dobrodružství kinematografického výrazu. Různorodé je i složení poroty – vedle osobností českého kulturního a společenského života tradičně stojí loňský vítěz České radosti spolu s jedním obyvatelem Jihlavy.

NEJLEPŠÍ ČESKÝ DOKUMENTÁRNÍ FILM 2011
Pod sluncem tma / ČR 2011 / Režie Martin Mareček

ZVLÁŠTNÍ UZNÁNÍ
31 konců /31 začátků / ČR 2011 / Režie Rafani

Sekce FASCINACE

jsou velkou továrnou experimentální kinematografie, která film opřený o realitu zbavuje všeho, co jej tíží, a podstatným způsobem tak prohlubuje možnosti filmového vyjadřování. Porotu soutěžní části Fascinací tvoří tradičně členové jedné filmové rodiny.

NEJLEPŠÍ EXPERIMENTÁRNÍ DOKUMENT 2011
Endeavour / Endeavour, Rakousko 2010 / Režie Johann Lurf

--

CENA DOC ALLIANCE 2011 (udělena na CPH:DOX Kodaň)
Dobrý život / Det Gode Liv, Dánsko 2010 / Režie Eva Muvald

CENA DIVÁKŮ 2011
Pod sluncem tma / Solar Eclipse, ČR 2011 / Režie Martin Mareček

CENA ZA PŘÍNOS SVĚTOVÉ KINEMATOGRAFII 2011
Vittorio de Seta

CENA RESPEKTU 2011 pro nejlepší televizní a video reportáž
Záhada tunelů na novém obchvatu Prahy / ČR 2011 / Režie Filip Černý

• Přečtěte si o dalších oceněních a verdiktech porotců při Slavnostním zakončení 15. MFDF Ji.hlava 2011.
• Vydejte se do historie skrze databázi porotců či udělených ocenění let minulých.

Poroty 15. MFDF Ji.hlava 2011

Opus bonum

James T. Hong (*1970)
Kosmopolitní americký režisér asijského původu studoval filosofii, kterou v roce 1997 opustil a založil produkční společnost Zukunftsmusik. Ve své tvorbě se zaměřuje na filosofická a kontroverzní témata vycházející ze střetů mezi lidskými rasami a sociálními skupinami, pokouší se rozbít zažité přemýšlení diváků a překonat jejich zakořeněné předsudky. Ve svých snímcích reflektuje jak postavení Asiatů v pseudoliberálním USA (Behold the Asian: How One Becomes What One Is, 1999/2000), tak izraelsko-palestinský konflikt či iráckou válku. Minulý rok dokončil svůj první celovečerní dokument Lessons of the Blood mapující japonské operace s biologickými zbraněmi za druhé světové války. V roce 2007 získal za snímek 731: Dvojí výklad pekla (2007) hlavní cenu sekce Opus Bonum na MFDF Ji.hlava.

Mezi moři

Paolo Benzi
Italský producent řady dokumentárních filmů (například Guerra, r. Pippo Delbono, 2003; Feltrinelli, r. Alessandro Rossetto, 2006; I am not me – Romeo, Juliet and the others, r. Paolo Santolini, 2011) je vůdčí osobností nezávislé produkční společnosti Faber Film srl. V roce 2006 se zúčastnil workshopu dokumentárního filmu Ateliers Varan v Paříži, kde režíroval krátký snímek Entre. V rámci domovské společnosti stál jako producent u zrodu snímků Rumore Bianco (r. Albert Fasulo, 2008) či Valentina Postika in attesa di partire (r. Caterina Carone, 2009; Cena za nejlepší italský dokument z festivalu v Turíně). V letošním roce byl členem „Cinema Suisse Jury“ na festivalu Vision du Réel ve švýcarském Nyonu.

Pavel Jech (*1968)
Scenárista a dramaturg Pavel Jech se narodil v Praze, v útlém věku však jeho rodiče emigrovali do USA, kde žil až do roku 1990. Studoval na Kolumbijské univerzitě v New Yorku u Vojtěcha Jasného, po návratu do Československa pak režii na pražské FAMU, kde posléze i vyučoval. Jako scenárista či spoluautor scénáře se podílel na snímcích Válečný čin (r. Robert Lee, 1997), Grandhotel (r. David Ondříček, 2006) a filmu Múza je hrůza (2001), který také režíroval. V rámci vedení FAMU International se zasloužil o zvýšení zájmu zahraničních studentů o studium na FAMU. V roce 2008 se stal děkanem FAMU, kde vystřídal Michala Breganta.

Necati Sönmez
Ředitel dokumentárního festivalu v Istanbulu a dokumentarista Necati Sönmez pochází z Turecka. Po studiích leteckého inženýrství v Istanbulu pracoval jako filmový kritik, fotograf a žurnalista, poté začal natáčet a produkovat dokumentární filmy. V prvotině Theo's Gaze (2003) se zaměřil na tvorbu řeckého režiséra Theo Angelopoulose. Jeho oceňovaný dokument To Make an Example of (2007) se zamýšlí nad smyslem smrti stovek lidí popravených za turecké republiky. Sönmez je zakladatelem festivalu DOCUMENTARIST - Istanbul Documentary Days, který uvádí dokumenty z arabského světa, etnografické dokumenty či filmy zaměřené na postkomunistické období a podílí se na diskusích o lidských právech v Turecku.

Aida Vallejo
Filmová historička Aida Vallejo vyučuje na Fakultě výtvarných umění Universidad del País Vasco. Zaměřuje se na autorský dokument – v této oblasti má zkušenosti scenáristky, kritičky, výzkumnice a vyučující. Na Universidad Autónoma de Madrid absolvovala Teorii a praxi autorské dokumentárního filmu, kde se zabývala naratologií současného dokumentu, a doktorské studium Filmové historie. Sedm let se zabývala výzkumem estetiky současného dokumentárního filmu a jeho distribuce skrze mezinárodní síť filmových festivalů se zvláštním zaměřením na východní část Evropy. Publikuje na blogu researchondocumentaryfilm.blogspot.com.

Česká radost

Terezie Pokorná (*1965)
Vystudovala divadelní a filmovou vědu a zároveň se podílela na řadě nezávislých kulturních aktivit. Na počátku devadesátých let působila v Nezávislém tiskovém středisku (Informační servis, Respekt), pak v redakci Revolver Revue, která patří k nejvýznamnějším časopisům české kulturní scény. Od roku 1993 je její šéfredaktorkou, současně řídí i Edici Revolver Revue. V roce 1995 spoluzaložila Kritickou Přílohu Revolver Revue a byla její šéfredaktorkou. V devadesátých letech pracovala i v Kabinetu pro studium českého divadla a jako dramaturg v Divadle Na zábradlí, kde spolupracovala zejména s Janem Grossmanem. Podílela se na řadě dalších knih, studie a recenze publikovala např. v Literárních novinách, Divadelních novinách a Respektu.

Jiří David (*1956)
Je český malíř, fotograf a píšící umělec, který od druhé poloviny osmdesátých let výrazně spoluvytváří podobu i atmosféru českého umění. Byl vůdčí postavou v utváření postmoderny, mj. spoluzaložil skupinu Tvrdohlaví. Jako základní vizuální informaci využíval znak, který někdy doprovázel textem. Důležité místo v jeho práci má kresba, objekt, instalace a zejména fotografie, přičemž jeho různorodé dílo spojuje performativní přístup a sklon k provokaci. K jeho nejdiskutovanějším dílům patří cyklus fotografií Skryté podoby a Moji rukojmí, monumentální neonové instalace Trnová koruna nad Rudolfinem a Červené srdce nad Pražským hradem. Klíčová socha z roku 2010 pak symbolizuje jeho polemiku s polistopadovým vývojem.

Josef Pazderka
Jihlavský rodák Josef Pazderka je zpravodaj a publicista. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Karlovy univerzity a rozvojová studia na Oxford Brookes University. V letech 1999–2004 pracoval v organizaci Člověk v tísni a dva roky byl vedoucím její humanitární mise v Čečensku. Od roku 2006 působil jako moskevský zpravodaj České televize, z Ruska byl v roce 2010 vyhoštěn. Zpracoval knihu rozhovorů s Petrou Procházkovou Novinářka na Divokém východě (2008) a pravidelně přispívá do týdeníku Respekt a deníku Hospodářské noviny. Při svém působení v Moskvě natočil dokument Invaze 1968. Ruský pohled (2011), v němž nahlíží klíčový okamžik našich dějin z hlediska obyvatel Ruska.

Ondřej Provazník (*1978)
Ondřej Provazník a Martin Dušek jsou autory vítězných snímků České radosti 2007 a 2010 Poustevna, das ist Paradies, který zachycuje ztrátu identity současného českoněmeckého pohraničí, a Ženy SHR, jehož protagonistky stojí na opačných stranách boje o hnědouhelné těžební limity.

Režisér, scenárista a publicista Ondřej Provazník absolvoval žurnalistiku na FSV UK a scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Pracoval v kulturní rubrice Lidových novin, jako externista přispíval do pořadu České televize Kosmopolis, jako dramaturg a scenárista se podílel na tvorbě seriálu TV Prima Letiště. V roce 2007 natočil krátký hraný film s názvem Dneska ne, nedějově laděný záznam jednoho dne a jedné postavy.

Martin Dušek (*1978)
Režisér Martin Dušek pochází ze severních Čech, vystudoval televizní žurnalistiku na FSV UK a dokumentární tvorbu na FAMU. Spolupracoval externě s Českou televizí na pořadech zaměřených hlavně na prostředí bývalých Sudet. Věnuje se televizní komediální tvorbě a tvorbě pro děti. Na FAMU natočil dokument Zvací dopis (2004) o rozruchu, který v zapadlém městečku způsobí zjištění, že se zde narodil předek kandidáta na amerického prezidenta.

Fascinace

Alice Růžičková
Filmařka, pedagožka a promítačka. Pro studium dokumentární tvorby na FAMU se rozhodla až poté, co absolvovala Přírodovědeckou fakultu UK, což zanechalo nesmazatelný otisk v její následné autorské filmové tvorbě. Od roku 1996 spolupracovala na experimentálních filmových projektech s kameramanem a střihačem Martinem Čihákem (hand-made film *60 cloks*, Netopýrolog). V letech 2002 a 2003 spolu vytvořili znělky a úvodní polyekranové performance pro pět projektorů pro jihlavský festival, se kterým je spjatá na více úrovních. Po mnoho let zde působí nejen jako moderátorka diskusí s českými filmovými experimentátory, ale i jako promítačka. Je autorkou řady dokumentárních a experimentálních filmů, publikuje texty o autorském přístupu k filmu a rozhovory s osobnostmi českého dokumentárního nebo experimentálního filmu, a externě se věnuje pedagogické činnosti na FAMU a FHS UK. Vybraná filmografie: Pouť (1992), Biostruktury (1997-8), Otto Placht * malíř džungle (1999), EXPRMNTL KBH (2001), znělky pro festival etnické hudby RESPECT v Praze (1999-2002).

Jan Růžička
Manžel Alice Růžičkové. Od malička se zabývá entomologií, v současnosti se jako entomolog baví hlavně taxonomií a ekologií mrchožroutů a příbuzných skupin brouků u nás i v Číně. Učí zoologii bezobratlých na vysoké škole ČZU v Praze. Také ale už od střední školy rád chodí do kina a do filmových klubů, má rád francouzské a britské komedie (Les Charlots, Mr Bean, Monty Python‘s Flying Circus), Woody Allena, ale také filmy Terryho Giliama, ruskou klasiku a českou novou vlnu.

Vítek Růžička
Navzdory nové státní maturitě dokončil střední všeobecné gymnasium a nyní studuje první semestr Otevřené informatiky na FEL ČVUT. Již od útlého věku ho zajímají počítače, literatura s scifi - fantasy tematikou s filosofickým pozadím (Lukjaněnko, Orson Scott Card). Oblíbený žánr videoher RPG - Planescape. Oblíbení režiséři - Jim Jarmush, bratři Coenové, Lars von Trier a Terry Gilliam. V minulých letech působil i jako promítač na jihlavském festivale spolu se svou matkou.

Kajetán Růžička
Narodil se ve šťastný den 13. 11. 2010, 13 minut před polednem. Zatím zdatně roste a svět objevuje především po čtyřech. Nejradši má kulaté předměty, které je možno ochutnat.